1Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v pravdě – a nejen já, nýbrž všichni, kteří poznali pravdu –,
2a to pro pravdu, která zůstává v nás a bude s námi na věčnost.
3Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.
4Velice jsem se zaradoval, že jsem mezi tvými dětmi nalezl takové, které chodí v pravdě podle přikázání, které jsme dostali od Otce.
5A nyní tě prosím, paní – ne že bych ti psal nové přikázání, nýbrž to, které jsme měli od počátku –, abychom milovali jedni druhé.
6A to je ta láska: abychom chodili podle jeho přikázání. To je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že v něm máte chodit.
7Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist.
8Dávejte si pozor, abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu.
9Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna.
10Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ani ho nezdravte;
11kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích.
12Ačkoliv vám mám mnoho co psát, nechtěl jsem to učinit prostřednictvím papíru a inkoustu. Ale doufám, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla úplná.
13Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry. Amen.