1Král David zestárl, dosáhl pokročilého věku. Přikryli ho rouchy, ale nemohl se zahřát.
2Jeho otroci mu řekli: Ať vyhledají mému pánu a králi dívku, pannu; ať slouží králi a je jeho opatrovnicí. Ať leží ve tvém klíně a můj pán a král se zahřeje.
3Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku. Nalezli Abíšagu Šúnemitskou a přivedli ji ke králi.
4Ta dívka byla převelice krásná. Stala se královou opatrovnicí, sloužila mu, ale král ji nepoznal.
5Adónijáš, syn Chagítin, se vynášel slovy: Já budu kralovat. Pořídil si vozy, jezdce a padesát mužů, kteří běhali před ním.
6Jeho otec ho v životě nepokáral slovy: Proč jsi tohle provedl? Navíc byl velmi hezkého vzezření. Narodil se po Abšalómovi.
7Domluvil se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem, a ti Adónijášovi napomáhali.
8Ale kněz Sádok, Benajáš, syn Jójadův, prorok Nátan, Šimeí a Reí i Davidovi hrdinové nebyli s Adónijášem.
9Adónijáš obětoval brav, skot a vykrmené dobytče u Eben-zócheletu, který je blízko Én-rogelu, a pozval všechny své bratry, královské syny, i všechny judské muže, královské otroky.
10Ale proroka Nátana, Benajáše, hrdiny ani svého bratra Šalomouna nepozval.
11Nátan řekl Bat-šebě, matce Šalomounově: Slyšelas, že Adónijáš, syn Chagítin, se stal králem? A náš pán David o tom neví!
12Nuže, dobře ti radím, zachraň život svůj i život svého syna Šalomouna.
13Jdi, a až přijdeš ke králi Davidovi, řekni mu: Ty jsi přece, můj pane a králi, přísahal své otrokyni slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. Proč se stal králem Adónijáš?
14A když tam ještě budeš mluvit s králem, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.
15Bat-šeba tedy vešla ke králi do pokoje. (Král velice zestárl a Abíšag Šúnemitská sloužila králi.)
16Bat-šeba poklekla a klaněla se králi. Král se zeptal: Co je s tebou?
17Odpověděla mu: Můj pane! Ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn.
18Ale nyní, pohleď, Adónijáš se stal králem a ty, můj pane a králi, o tom nevíš!
19Obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, pozval všechny královské syny, kněze Ebjátara a velitele armády Jóaba, ale tvého otroka Šalomouna nepozval.
20A nyní, můj pane a králi, oči všech Izraelců jsou upřeny na tebe, abys jim oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm.
21Jinak se stane, až můj pán a král ulehne se svými otci, že já a můj syn Šalomoun budeme považováni za hříšníky.
22Ještě když mluvila s králem, přišel prorok Nátan.
23Oznámili králi: Je zde prorok Nátan. Přišel před krále a poklonil se před králem tváří k zemi.
24Nátan se zeptal: Můj pane a králi, ty jsi řekl: Adónijáš bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn?
25Neboť dnes sestoupil, aby obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královské syny, velitele armády a kněze Ebjátara. A teď jedí a pijí před ním a volají: Ať žije král Adónijáš!
26Ale mě, tvého otroka, kněze Sádoka, Benajáše, syna Jójadova, ani tvého otroka Šalomouna nepozval.
27Stala se tato věc od mého pána a krále, aniž bys svým otrokům oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm?
28Král David odpověděl: Zavolejte mi Bat-šebu! Přišla před krále a stála před králem.
29Potom král přísahal: Jakože živ je Hospodin, který vykoupil mou duši z každého soužení,
30tak jako jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn místo mě, tak dnes učiním.
31Bat-šeba poklekla s tváří k zemi, klaněla se králi a řekla: Ať žije můj pán a král David navěky.
32Nato král David řekl: Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova. I přišli před krále.
33Král jim řekl: Vezměte s sebou otroky svého pána, mého syna Šalomouna posaďte na mou mezkyni a přiveďte ho dolů ke Gichónu.
34Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Nato zatrubte na beraní roh a volejte: Ať žije král Šalomoun!
35Pak vystupte za ním a on ať jde a usedne na můj trůn, on bude kralovat místo mě. Jej jsem ustanovil, aby byl vévodou nad Izraelem a Judou.
36Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: Amen. Tak ať promluví Hospodin, Bůh mého pána a krále.
37Jako byl Hospodin s mým pánem a králem, tak ať je s Šalomounem a ať vyvýší jeho trůn nad trůn mého pána a krále Davida.
38Kněz Sádok, prorok Nátan, Benajáš, syn Jójadův, a Keretejci i Peletejci sestoupili, posadili Šalomouna na mezkyni krále Davida a přivedli ho ke Gichónu.
39Kněz Sádok vzal ze stanu roh s olejem a Šalomouna pomazal. Nato zatroubili na beraní roh a všechen lid volal: Ať žije král Šalomoun!
40Všechen lid šel vzhůru za ním, lid hrál na flétny a převelice se radoval, až země jejich halasem pukala.
41Uslyšel to Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním a už dojedli. Když Jóab uslyšel zvuk beraního rohu, zeptal se: Proč je ve městě takový velký halas?
42Ještě když mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara. Adónijáš řekl: Pojď, vždyť jsi oddaný muž, jistě přinášíš dobrou zprávu.
43Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: Kdepak, náš pán a král David ustanovil králem Šalomouna.
44Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana, Benajáše, syna Jójadova, a Keretejce i Peletejce, posadili ho na královu mezkyni
45a kněz Sádok a prorok Nátan ho pomazali v Gichónu za krále. Pak odtamtud šli radostně vzhůru a celé město se shluklo. To je ten halas, který jste slyšeli.
46Šalomoun již usedl na královský trůn.
47A královi otroci již přišli poblahopřát našemu pánu a králi Davidovi slovy: Ať Bůh učiní jméno Šalomounovo větším nad tvé jméno a vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn. A král se poklonil na své posteli.
48Král také promluvil takto: Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele, že dal dnes toho, kdo usedl na můj trůn, a mé oči to vidí.
49Nato všichni pozvaní, kteří byli s Adónijášem, vyděšeně vstali a šli každý svou cestou.
50Adónijáš se bál Šalomouna, vstal, šel a chytil se rohů oltáře.
51Šalomounovi bylo oznámeno: Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna a chytil se rohů oltáře se slovy: Ať mi nejprve král Šalomoun odpřisáhne, že neusmrtí svého otroka mečem.
52Šalomoun řekl: Jestliže bude oddaný, nespadne mu ani vlas na zem. Ale jestliže při něm bude něco zlého, zemře.
53Král Šalomoun poslal, aby ho odvedli od oltáře. Když přišel a poklonil se před králem, Šalomoun mu řekl: Jdi domů.