1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel.
2A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
4Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
5Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo.
6Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou.
7Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.
8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – ta pominou; jazyky – ty utichnou; poznání – to pomine.
9Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme.
10Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné.
11Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.
12Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán.
13Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska.