1Konečně, bratří, radujte se v Pánu! Psáti vám zase o týchž věcech není pro mne obtížné, ale pro vás potřebné.
2Chraňte se těch psů, chraňte se těch špatných dělníků, chraňte se té zkomolené obřízky!
3Neboť obřízkou (pravou) jsme totiž my, kdož sloužíme duchem Bohu a honosíme se v Kristu Ježíši a neskládáme svou důvěru v tělo,
4ač já bych měl příčinu důvěřovati i v tělo.
5Myslí-li někdo jiný, že může skládati důvěru v tělo, já tím spíše.
6Byl jsem obřezán osmého dne, jsem z izraelského národa, z pokolení Benjaminova, jsem Hebrej z Hebrejů, co do zákona byl jsem farizej, co do horlivosti pronásledovatel Církve [Boží] a co do spravedlnosti, jak ji předpisoval zákon, žil jsem bez úhony.
7Avšak co mi bylo ziskem, to jsem se naučil pokládat pro Krista za škodu.
8Ano, já pokládám to všechno proti vznešenosti poznání Ježíše Krista, Pána svého, za škodu. Pro něho jsem se všeho toho vzdal a pokládám to za brak, abych získal Krista a osvědčil se v něm takovým,
9že bych neměl své ospravedlnění ze zákona, nýbrž z víry v Krista [Ježíše], to ospravedlnění, které jest od Boha na základě víry, (a to proto),
10abych poznal jej i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení, protože jemu chci býti podoben i v smrti.
11Tak snad dosáhnu vzkříšení z mrtvých.
12(Pravím to) ne, že bych byl již dosáhl (svého cíle) nebo že bych byl již dokonalý, nýbrž usiluji o to, abych to uchvátil, ježto byl jsem také uchvácen Ježíšem Kristem.
13Bratří, já se nevynáším, že bych již dosáhl (cíle). Jedno však (činím): Zapomínaje na to, co je za mnou, usiluji o to, co je přede mnou.
14K cíli se ženu za odměnou nebeského povolání od Boha v Kristu Ježíši.
15Tak tedy smýšlejme všichni, kteří jsme dokonalí – a jestliže v něčem smýšlíte jinak, o tom vás poučí Bůh –
16jenom buďme v tom, k čemu jsme (již) dospěli, jedné mysli a podle téhož pravidla kráčejme dále!
17Buďte mými následovníky, bratří, a patřte na ty, kdož tak žijí, jak máte příklad na nás!
18Neboť mnoho žije těch – o nich jsem vám často vyprávěl, nyní pak i se slzami pravím, že jsou nepřáteli kříže Kristova –
19jejichž konec je zahynutí, jejichž bůh je břicho a jejichž sláva je v jejich vlastní hanbě, těch (totiž), kteří myslí na pozemské věci.
20Vždyť naše vlast je v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele, Pána [našeho] Ježíše Krista.
21Ten promění mocí, již si může všechno podrobili, pomíjející naše tělo, aby bylo podobné jeho oslavenému tělu.