Philippians 3
1 Konečně, bratří, radujte se v Pánu! Psáti vám zase o týchž věcech není pro mne obtížné, ale pro vás potřebné.
2 Chraňte se těch psů, chraňte se těch špatných dělníků, chraňte se té zkomolené obřízky!
3 Neboť obřízkou (pravou) jsme totiž my, kdož sloužíme duchem Bohu a honosíme se v Kristu Ježíši a neskládáme svou důvěru v tělo,
4 ač já bych měl příčinu důvěřovati i v tělo.
5 Myslí-li někdo jiný, že může skládati důvěru v tělo, já tím spíše.
6 Byl jsem obřezán osmého dne, jsem z izraelského národa, z pokolení Benjaminova, jsem Hebrej z Hebrejů, co do zákona byl jsem farizej, co do horlivosti pronásledovatel Církve [Boží] a co do spravedlnosti, jak ji předpisoval zákon, žil jsem bez úhony.
7 Avšak co mi bylo ziskem, to jsem se naučil pokládat pro Krista za škodu.
8 Ano, já pokládám to všechno proti vznešenosti poznání Ježíše Krista, Pána svého, za škodu. Pro něho jsem se všeho toho vzdal a pokládám to za brak, abych získal Krista a osvědčil se v něm takovým,
9 že bych neměl své ospravedlnění ze zákona, nýbrž z víry v Krista [Ježíše], to ospravedlnění, které jest od Boha na základě víry, (a to proto),
10 abych poznal jej i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení, protože jemu chci býti podoben i v smrti.
11 Tak snad dosáhnu vzkříšení z mrtvých.
12 (Pravím to) ne, že bych byl již dosáhl (svého cíle) nebo že bych byl již dokonalý, nýbrž usiluji o to, abych to uchvátil, ježto byl jsem také uchvácen Ježíšem Kristem.
13 Bratří, já se nevynáším, že bych již dosáhl (cíle). Jedno však (činím): Zapomínaje na to, co je za mnou, usiluji o to, co je přede mnou.
14 K cíli se ženu za odměnou nebeského povolání od Boha v Kristu Ježíši.
15 Tak tedy smýšlejme všichni, kteří jsme dokonalí – a jestliže v něčem smýšlíte jinak, o tom vás poučí Bůh –
16 jenom buďme v tom, k čemu jsme (již) dospěli, jedné mysli a podle téhož pravidla kráčejme dále!
17 Buďte mými následovníky, bratří, a patřte na ty, kdož tak žijí, jak máte příklad na nás!
18 Neboť mnoho žije těch – o nich jsem vám často vyprávěl, nyní pak i se slzami pravím, že jsou nepřáteli kříže Kristova –
19 jejichž konec je zahynutí, jejichž bůh je břicho a jejichž sláva je v jejich vlastní hanbě, těch (totiž), kteří myslí na pozemské věci.
20 Vždyť naše vlast je v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele, Pána [našeho] Ježíše Krista.
21 Ten promění mocí, již si může všechno podrobili, pomíjející naše tělo, aby bylo podobné jeho oslavenému tělu.