1I vstoupil na loďku, přeplavil se na druhý břeh a přišel do svého města.
2A hle, přinášeli k němu ochrnulého, ležícího na loži. Ježíš, vida jejich víru, řekl ochrnulému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti tvé hříchy.“
3A tu si někteří ze zákoníků pomyslili: „Rouhá se!“
4Ale Ježíš, znaje jejich smýšlení, řekl: „Proč smýšlíte zlé věci v svém srdci?
5Co je snáze říci:,Odpouštějí se ti tvé hříchy,' či rci:,Vstaň a choď?'
6Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštěti hříchy – tedy dí ochrnulému – vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“
7I vstal a odešel domů.
8Když to uzřeli zástupové, báli se a velebili Boha, který dal takovou moc lidem.
9A když šel Ježíš odtud, spatřil člověka jménem Matouše seděti u celnice. I dí. mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.
10Když pak v domě stoloval, hle, přišli mnozí celníci a hříšníci a stolovali s Ježíšem a s jeho učedníky.
11Když to farizeové viděli, řekli jeho učedníkům: „Proč jí váš mistr s celníky a hříšníky?“
12Ale [Ježíš] to uslyšel a pravil: „Nepotřebují zdraví lékaře, nýbrž nemocní.
13Jděte a naučte se, co znamená: Milosrdenství chci a ne oběti. Neboť nepřišel jsem volat spravedlivé, nýbrž hříšníky.“
14Tu přistoupili k němu učedníci Janovi a řekli: „Proč se my a farizeové postíme často, tvoji učedníci se však nepostí?“
15I praví jim Ježíš: „Což mohou svatební hosté truchliti, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dnové, kdy jim bude ženich vzat, a pak se budou postiti.“
16„Nikdo zajisté nepřišívá záplatu z nového sukna k rouchu starému, neboť jinak ta záplata odtrhne kus od roucha a díra bude horší.
17Také nelijí mladé víno do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí; ale mladé víno lijí do nových měchů a obojí se zachová.“
18Když k nim toto mluvil, hle, přistoupil jeden představený a klaněl se mu řka: „Pane, má dcera právě skonala. Ale pojď, vlož na ni ruku, a bude živa!“
19I vstal Ježíš a šel za ním i se svými učedníky.
20A hle, žena, která trpěla krvotokem dvanáct let, přistoupila odzadu a dotkla se lemu jeho roucha,
21neboť si myslila: Dotknu-li se jen jeho roucha, budu uzdravena.
22Ale Ježíš se obrátil, a uzřev ji, pravil: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě uzdravila!“ I byla žena zdráva od té hodiny.
23Když přišel Ježíš do domu představeného a spatřil pištce a hlučící zástup,
24řekl: „Odejděte, neboť dívka neumřela, ale spí!“ I posmívali se mu.
25A když byl vypuštěn zástup, vešel dovnitř. Vzal ji za ruku a dívka vstala.
26A roznesla se pověst o tom po celé té krajině. Uzdravení dvou slepců.
27Když Ježíš tamodtud odcházel, šli za ním dva slepci a volali: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“
28Sotva pak vešel do domu, přistoupili k němu slepci. I dí jim Ježíš: „Věříte, že vám to mohu učiniti?“ Odpovídají mu: „Ano, Pane!“
29Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Staň se vám podle vaší víry!“
30I otevřely se jim oči. A Ježíš jim přísně nařídil: „Hleďte, ať se o tom nikdo nedozví!“
31Ale oni vyšli a roznesli pověst o něm po celé oné krajině.
32Po jejich odchodu, hle, přivedli k němu němého člověka, který byl posedlý.
33Jakmile byl vymítnut zlý duch, němý promluvil. I podivily se zástupy a pravily: „Nikdy se nic takového nepřihodilo v izraelském národě!“
34Farizeové však pravili: „Ve spojení s knížetem zlých duchů vymítá zlé duchy.“
35I procházel Ježíš všechna města a všechny vesnice. Učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o království (Božím) a uzdravoval všelikou nemoc a všeliký neduh.
36Jakmile pak uzřel zástupy lidí, měl soucit s nimi, neboť byli zmořeni a vlekli se jako ovce bez pastýře.
37Tehdy pravil svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.
38Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“