1V neděli časně ráno, když bylo ještě přítmí, přišla Maria Magdalena ke hrobu a spatřila kámen od hrobu odvalený.
2Běží tedy a přichází k Šimonu Petrovi a k jinému učedníku, kterého miloval Ježíš, a praví jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
3Vyšel tedy Petr i ten druhý učedník a šli ke hrobu.
4Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první.
5Nachýlil se a uzřel tam ležeti prostěradla; ale (dovnitř) nevešel.
6Tu přišel Šimon Petr, který šel za ním, a vešel do hrobu; spatřil tam ležeti prostěradla,
7a rouška, kterou měl Ježíš na hlavě, neležela s prostěradly, nýbrž byla svinuta na jiném místě.
8Potom tedy vešel (dovnitř) i ten učedník, který první přišel ke hrobu, uzřel a uvěřil. –
9Neboť ještě nerozuměli Písmu, že musí z mrtvých vstáti. –
10I odešli ti učedníci zase domů.
11Maria však stála venku u hrobu a plakala. Plačíc se naklonila a nahlédla do hrobu.
12I uzřela tam, kde dříve leželo Ježíšovo tělo, seděti dva anděly v bílém rouše, jednoho v hlavě, druhého v nohách.
13Ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Dí jim: „Vzali Pána mého, a nevím, kam ho položili.“
14Po těch slovech se obrátila a spatřila (tam) státi Ježíše, ale nevěděla, že to je Ježíš.
15Dí jí Ježíš: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, řekla mu: „Pane, vzal-lis ho ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho odnesu!“
16Dí jí Ježíš: „Maria!“ Ona se obrátila a řekla mu hebrejsky: „Rabboni,“ to jest „Mistře!“
17Dí jí Ježíš: „Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevstoupil k Otci svému! Jdi však k mým bratřím a zvěstuj jim: Vystupuji k Otci svému a k Otci vašemu, k Bohu svému a k Bohu vašemu.“
18Maria Magdalena šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
19Večer toho dne, v neděli, byli učedníci shromážděni a ze strachu před židy měli dveře zavřeny. I přišel Ježíš, postavil se mezi ně a řekl jim: „Pokoj vám!“
20A když to řekl, ukázal jim ruce i bok. I zaradovali se učedníci, že viděli Pána.
21Tu jim řekl opět: „Pokoj vám! Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“
22Po těch slovech dechl (na ně) a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého!
23Kterým hříchy odpustíte, těm se odpouštějí; a kterým (je) zadržíte, (těm) jsou zadrženy.“
24Tomáš však, jeden ze dvanácti, příjmením Blíženec, nebyl s nimi, když přišel Ježíš.
25Řekli mu tedy druzí učedníci: „Viděli jsme Pána!“ Ale on jim řekl: „Neuzřím-li v jeho rukou rány po hřebech a nevložím-li svůj prst na místo hřebů a nevložím-li svou ruku v jeho bok, neuvěřím!“
26Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Tu přišel Ježíš zavřenými dveřmi, postavil se mezi ně a řekl: „Pokoj vám!“
27Potom dí Tomášovi: „Vlož svůj prst sem a viz mé ruce, natáhni svou ruku a vlož ji v můj bok; a nebuď nevěřící, nýbrž věřící!“
28Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“
29Řekl mu Ježíš: „Poněvadž jsi mě uviděl, [Tomáši,] uvěřil jsi; blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
30Ještě mnoho jiných zázraků činil Ježíš před svými učedníky; ty však nejsou napsány v této knize.
31Tyto však jsou napsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a věříce, abyste měli život věčný ve jménu jeho.“