1Cestou přes Amfipoli a Apollonii přišli do Soluně, kde měli židé synagogu.
2Podle svého zvyku vešel k nim Pavel a rozmlouval s mimi po tři soboty o Písmech.
3Vysvětloval a dokládal, že Mesiáš musil trpěti a z mrtvých vstáti, a tím že je ten Ježíš Kristus, „kterého já zvěstuji vám“.
4I uvěřili někteří z nich a připojili se k Pavlovi a Silovi, taktéž veliké množství proselytů i pohanů i mnoho vznešených žen.
5Ale židé se rozhorlili a přibrali si některé špatné muže z pouliční chátry, způsobili povyk a pobouřili město. I postavili se k domu Jasonovu a hledali je, aby je předvedli před lid, ale nenalezli je.
6Proto vlekli Jasona a některé bratry před představené města a křičeli:
7„Ti, kteří pobuřují svět, přišli také sem, a Jason je přijal. Ti všichni jednají proti ustanovením císařovým, neboť praví, že králem je jiný, totiž Ježíš.“
8A zneklidnili lid i představené města, kteří to slyšeli;
9ale když tito dostali rukojemství od Jasona i ostatních, propustili je.
10Bratří však hned za noci vypravili Pavla a Silu do Bereje. Když (tam) přišli, odebrali se do synagogy (tamějších) židů.
11Tito však byli šlechetnější než oni v Soluni, neboť přijali slovo se vší ochotou a denně zkoumali Písma, zdali tomu tak jest.
12Mnozí z nich tedy uvěřili; také velký počet vznešených pohanských žen i mužů.
13Když se však soluňští židé dověděli, že Pavel kázal slovo Boží i v Bereji, přišli a také tam pobuřovali a zneklidňovali lid.
14Tu bratří hned vypravili Pavla, aby šel až k moři; ale Silas a Timothej tam zůstali.
15Průvodci Pavlovi dovedli ho až do Athén. A když obdrželi od něho příkaz pro Silu a Timotheje, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli.
16Mezitím co je Pavel v Athénách očekával, byl velice rozmrzen, když viděl, že v městě je plno model.
17I rozmlouval v synagoze se židy a s proselyty i na náměstí každého dne s těmi, kteří tam (právě) byli přítomni.
18Ale někteří epikurejští a stoičtí filosofové se s ním hádali. Jedni pravili: „Co asi chce tento mluvka povídati?“ Jiní však: „Zdá se, že je zvěstovatelem cizích bohů.“ Neboť jim kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.
19I uchopili ho a dovedli ho před Areopag a řekli: „Můžeme zvěděti, jaké je to nové učení, které hlásáš?
20Neboť jakési věci podivné dáváš nám slyšeti. Proto bychom rádi zvěděli, co to asi jest.“ –
21Všichni Athéňané totiž i cizinci tam se zdržující neměli pro nic jiného kdy, než aby si povídali nebo poslouchali nějaké novinky.
22Pavel se tedy postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velmi bohabojní.
23Neboť když jsem procházel a prohlížel vaše svatyně, nalezl jsem také jeden oltář, na němž bylo napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Co tedy nevědomky ctíte, to já zvěstuji vám:
24Bůh, který stvořil svět a všecko, co je v něm, ten, jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech rukama vystavěných,
25ani se nedává obsluhovali lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž sám dává všechen život i dýchání a všechno.
26On učinil z jednoho (člověka) celé lidské pokolení, aby přebývalo na celé zemi. Ustanovil určité časy a pevné hranice jejich přebývání,
27aby hledali Boha, zdali by se ho mohli dotknouti nebo ho nalézti, ačkoliv není daleko od každého z nás.
28Neboť v něm žijeme a dýcháme i trváme, jak to i někteří z vašich básníků řekli:,Neboť jsme i jeho rod.' „
29„Jsme-li tedy z rodu Božího, nemáme se domnívati, že božství je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamení, výtvoru lidského umění nebo důmyslu.
30Časy té nevědomosti Bůh přehlédnuv, ohlašuje nyní lidem, aby všichni všude činili pokání.
31Neboť ustanovil den, v kterém bude spravedlivě souditi svět skrze muže, kterého určil, dávaje všem víru tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“
32Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se posmívali, jiní však řekli: „O tom tě poslechneme někdy jindy.“
33Tak vyšel Pavel z jejich shromáždění.
34Ale někteří muži se ho přidrželi a uvěřili; mezi nimi též Dionysios, Areopagita, a žena jménem Damaris a s nimi jiní.