Acts 17
1 Cestou přes Amfipoli a Apollonii přišli do Soluně, kde měli židé synagogu.
2 Podle svého zvyku vešel k nim Pavel a rozmlouval s mimi po tři soboty o Písmech.
3 Vysvětloval a dokládal, že Mesiáš musil trpěti a z mrtvých vstáti, a tím že je ten Ježíš Kristus, „kterého já zvěstuji vám“.
4 I uvěřili někteří z nich a připojili se k Pavlovi a Silovi, taktéž veliké množství proselytů i pohanů i mnoho vznešených žen.
5 Ale židé se rozhorlili a přibrali si některé špatné muže z pouliční chátry, způsobili povyk a pobouřili město. I postavili se k domu Jasonovu a hledali je, aby je předvedli před lid, ale nenalezli je.
6 Proto vlekli Jasona a některé bratry před představené města a křičeli:
7 „Ti, kteří pobuřují svět, přišli také sem, a Jason je přijal. Ti všichni jednají proti ustanovením císařovým, neboť praví, že králem je jiný, totiž Ježíš.“
8 A zneklidnili lid i představené města, kteří to slyšeli;
9 ale když tito dostali rukojemství od Jasona i ostatních, propustili je.
10 Bratří však hned za noci vypravili Pavla a Silu do Bereje. Když (tam) přišli, odebrali se do synagogy (tamějších) židů.
11 Tito však byli šlechetnější než oni v Soluni, neboť přijali slovo se vší ochotou a denně zkoumali Písma, zdali tomu tak jest.
12 Mnozí z nich tedy uvěřili; také velký počet vznešených pohanských žen i mužů.
13 Když se však soluňští židé dověděli, že Pavel kázal slovo Boží i v Bereji, přišli a také tam pobuřovali a zneklidňovali lid.
14 Tu bratří hned vypravili Pavla, aby šel až k moři; ale Silas a Timothej tam zůstali.
15 Průvodci Pavlovi dovedli ho až do Athén. A když obdrželi od něho příkaz pro Silu a Timotheje, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli.
16 Mezitím co je Pavel v Athénách očekával, byl velice rozmrzen, když viděl, že v městě je plno model.
17 I rozmlouval v synagoze se židy a s proselyty i na náměstí každého dne s těmi, kteří tam (právě) byli přítomni.
18 Ale někteří epikurejští a stoičtí filosofové se s ním hádali. Jedni pravili: „Co asi chce tento mluvka povídati?“ Jiní však: „Zdá se, že je zvěstovatelem cizích bohů.“ Neboť jim kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.
19 I uchopili ho a dovedli ho před Areopag a řekli: „Můžeme zvěděti, jaké je to nové učení, které hlásáš?
20 Neboť jakési věci podivné dáváš nám slyšeti. Proto bychom rádi zvěděli, co to asi jest.“ –
21 Všichni Athéňané totiž i cizinci tam se zdržující neměli pro nic jiného kdy, než aby si povídali nebo poslouchali nějaké novinky.
22 Pavel se tedy postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velmi bohabojní.
23 Neboť když jsem procházel a prohlížel vaše svatyně, nalezl jsem také jeden oltář, na němž bylo napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Co tedy nevědomky ctíte, to já zvěstuji vám:
24 Bůh, který stvořil svět a všecko, co je v něm, ten, jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech rukama vystavěných,
25 ani se nedává obsluhovali lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž sám dává všechen život i dýchání a všechno.
26 On učinil z jednoho (člověka) celé lidské pokolení, aby přebývalo na celé zemi. Ustanovil určité časy a pevné hranice jejich přebývání,
27 aby hledali Boha, zdali by se ho mohli dotknouti nebo ho nalézti, ačkoliv není daleko od každého z nás.
28 Neboť v něm žijeme a dýcháme i trváme, jak to i někteří z vašich básníků řekli:,Neboť jsme i jeho rod.' „
29 „Jsme-li tedy z rodu Božího, nemáme se domnívati, že božství je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamení, výtvoru lidského umění nebo důmyslu.
30 Časy té nevědomosti Bůh přehlédnuv, ohlašuje nyní lidem, aby všichni všude činili pokání.
31 Neboť ustanovil den, v kterém bude spravedlivě souditi svět skrze muže, kterého určil, dávaje všem víru tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“
32 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se posmívali, jiní však řekli: „O tom tě poslechneme někdy jindy.“
33 Tak vyšel Pavel z jejich shromáždění.
34 Ale někteří muži se ho přidrželi a uvěřili; mezi nimi též Dionysios, Areopagita, a žena jménem Damaris a s nimi jiní.