1(Já) starší, milému Gajovi, kterého upřímně miluji:
2Miláčku, modlím se, aby se ti dobře vedlo ve všem a byls zdráv, jako se dobře vede tvé duši.
3Zaradoval jsem se velice, když bratří přicházeli a vydávali (dobré) svědectví o tvé pravdě, jak ty v pravdě žiješ.
4Není větší radosti pro mne, než když slyším, že moje dítky žijí v pravdě.
5Miláčku, podle víry jednáš, cokoliv děláš pro bratry, a to pro přespolní.
6Oni vydali svědectví o tvé lásce před křesťanskou obcí. A ty dobře učiníš, doprovodíš-li je tak, jak je důstojno Boha.
7Vždyť pro jeho jméno vyšli, aniž přijali něco od pohanů.
8Je tedy naší povinností přijímati takové (muže), abychom byli (jejich) spolupracovníky pro pravdu.
9Byl bych psal křesťanské obci, ale Diotrefes, který ctižádostivě panuje nad nimi, nás neuznává.
10Proto, přijdu-li, připomenu (mu) jeho skutky, jichž se dopouští štvavými řečmi proti nám. A to jako by mu nestačilo, on nejen že sám (pohostinnu) nepřijímá bratry, nýbrž i brání těm, kdož (je) přijímají, ba i z křesťanské obce je vylučuje.
11Miláčku, neřiď se zlem, nýbrž tím, co je dobré! Kdo činí dobré, z Boha jest; kdo činí zlé, neviděl Boha.
12Demetriovi vydávají všichni (dobré) svědectví, ano i sama pravda. Také my vydáváme (mu) svědectví, a víš, že naše svědectví je pravdivé.
13Mnoho bych ti měl psát, ale nechci ti psát inkoustem a pérem.
14Doufám však, že tě brzy uvidím a promluvíme si spolu osobně.
15Pokoj tobě! Pozdravují tě přátelé. Pozdravuj přátele, každého jednotlivě!