1Ježto tedy máme tato zaslíbení, miláčkové, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a dokonávejme (své) posvěcení v bázni Boží!
2Dopřejte nám více místa! Nikomu jsme neublížili, nikoho nepokazili, nikoho nepodvedli.
3Nepravím to, abych vás tím odsoudil; vždyť jsem dříve pravil, že jste v našem srdci spojeni s námi na život a na smrt.
4Velice vám důvěřuji a velice se vámi chlubím. Jsem naplněn útěchou a překypuji radostí při všem svém soužení.
5Když jsme totiž přišli do Makedonie, nemělo naše tělo žádného klidu, nýbrž byli jsme stále znepokojováni: zevně boji, uvnitř strachem.
6Ale Bůh, jenž těší ponížené, potěšil nás příchodem Titovým,
7a nejen příchodem jeho, nýbrž i tím potěšením, které měl z vás, když nám vypravoval o vaší touze, o vašem zármutku, o vaší horlivosti pro mne, takže jsem měl ještě větší radost.
8Neboť ačkoliv jsem vás tím listem zarmoutil, nelituji toho. A třebas jsem i litoval – vidím, že onen list, byť (jen) nakrátko, vás zarmoutil –
9nyní se raduji, nikoliv, že jste se zarmoutili, nýbrž že jste se zarmoutili k pokání. Vždyť jste se zarmoutili podle vůle Boží, abyste kvůli nám v ničem neutrpěli škodu.
10Zármutek totiž, je-li podle vůle Boží, působí změnu smýšlení k spáse, a takové změny smýšlení netřeba litovat, kdežto zármutek světa působí smrt.
11Neboť hle, právě to, že jste se zarmoutili podle vůle Boží, jak velikou oddanost způsobilo ve vás, ano i obranu, nevoli, obavu, touhu, horlivost i potrestání! Vůbec jste prokázali, že jste v té věci bez viny.
12Nuže, ač jsem vám napsal o tom, (nenapsal jsem to) kvůli tomu, kdo se dopustil křivdy, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno, nýbrž aby se ukázala naše starostlivost, kterou máme o vás před Bohem.
13Proto jsme se potěšili. A k tomuto našemu potěšení přibyla mnohem větší radost nad radostí Titovou, že se jeho duch od vás všech občerstvil.
14Neboť mluvil-li jsem s chloubou před ním o vás, nebyl jsem (nyní) zahanben. Neboť jako vše, co jsme vám mluvili, je pravda, tak i ta naše chlouba před Titem byla pravdivá.
15A jeho srdce je vám oddáno ještě více, ježto se rozpomíná na poslušnost vás všech, jak jste jej přijali s bázní a s třesením.
16Raduji se, že vám ve všem mohu důvěřovati.