1Mám-li se chlubiti – prospěšno to ovšem není – přijdu k viděním a zjevením Páně.
2Znám jednoho člověka v Kristu; ten byl před čtrnácti lety – zdali s tělem, nevím, anebo bez těla, nevím, Bůh to ví – uchvácen až do třetího nebe.
3A vím o tomto člověku, že byl – zdali s tělem nebo bez těla, nevím, Bůh to ví –
4uchvácen do ráje a uslyšel tajemná slova, jež není dovoleno člověku vysloviti.
5Tímto se budu chlubiti, ale sám sebou se nebudu chlubiti, leč jen svými slabostmi.
6Kdybych se totiž chtěl pochlubiti, nebyl bych nemoudrý; vždyť bych mluvil pravdu. Ale upouštím od toho, aby někdo nemyslil o mně více, než co na mně vidí nebo co ode mne slyší.
7A abych se pro množství zjevení nevyvyšoval, byl mi dán osten pro tělo, posel to satanův, aby mě políčkoval, abych se nevyvyšoval.
8Proto jsem prosil třikráte Pána, ať (onen) ode mne odstoupí.
9Ale On mi řekl: „Postačí ti moje milost; neboť síla se zdokonaluje v slabosti.“ Budu se tedy velmi rád chlubiti svými slabostmi, aby síla Kristova ve mně přebývala.
10Proto si libuji v [svých] slabostech, v příkořích, v nedostatcích, v pronásledováních, v úzkostech pro Krista; neboť když jsem slabý, tehdy jsem silný.
11Stal jsem se nemoudrým; vy jste mě (k tomu) donutili. Vždyť přece vámi jsem měl býti doporučen. Neboť v ničem jsem nezůstal za těmi „nadapoštoly“, třebaže nejsem ničím.
12Důkazy pro (můj) apoštolát byly mezi vámi podány se vší vytrvalostí: zázraky, divy a mocnými činy.
13Neboť v čem jste za ostatními křesťanskými obcemi? Jen v tom, že já sám jsem vám nebyl na obtíž. Odpusťte mi tu křivdu!
14Hle, po třetí jsem hotov přijíti k vám, ale nebudu vám na obtíž, neboť nehledám vaše věci, nýbrž vás. Vždyť nemají děti shromažďovati poklady pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.
15Já pak sám milerád (vše) vynaložím, ano sám sebe vydám (v oběť) za vaše duše. Přestože vás více miluji, mám býti méně milován?
16Ale budiž! „Já jsem vám (prý) nebyl na obtíž, avšak v své chytrosti polapil jsem vás lstí.“
17Což jsem vás oklamal skrze někoho z těch, které jsem k vám poslal?
18Požádal jsem Tita a s ním jsem poslal bratra. Či snad vás oklamal Titus? Což jsme nekráčeli v témž duchu? Což ne v týchž šlépějích?
19Dlouho již se domníváte, že se hájíme před vámi. Před Bohem v Kristu mluvíme; všecko však, miláčkové, pro vaše povznesení.
20Neboť se obávám, že snad při svém příchodu (k vám) naleznu vás takovými, jakými nechci; a že i vy mne naleznete takovým, jakým si (mne) nepřejete; že snad budou mezi vámi sváry, řevnivosti, zlosti, sobectví, pomluvy, nactiutrhání, nadutosti a nepokoje;
21že mě, až opět přijdu, můj Bůh pokoří mezi vámi a já že budu musit truchliti nad mnohými z těch, kdož prve zhřešili, a nedali se na pokání za nečistotu, smilstvo a chlípnosti, kterých se dopustili.