1Sami zajisté víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl bez užitku.
2Ačkoliv jsme, jak víte, předtím ve Filippách trpěli a byli pohaněni, přece jsme se vzmužili v Bohu našem, abychom vám hlásali evangelium Boží při mnohé starosti.
3Vždyť naše kázání není z podvodných nebo z nekalých úmyslů nebo ze lsti,
4nýbrž tak mluvíme, jak nás za hodny uznal Bůh, abychom byli pověřeni hlásáním evangelia, ne jako takoví, kteří se chtějí líbiti lidem, nýbrž Bohu, jenž zkoumá naše srdce.
5Nikdy zajisté, jak víte, neužili jsme lichotivých slov, ani ziskuchtivé záminky – Bůh je svědek!
6Ani jsme nehledali slávu u lidí ani u vás ani u jiných.
7Ačkoliv jsme jako apoštolové Kristovi mohli vám býti na obtíž, stali jsme se mezi vámi maličkými, jako když matka chová své dítky.
8Tak jsme toužili po vás, že jsme byli hotovi podati vám nejen evangelium Boží, nýbrž i sebe samé, protože jste se nám stali milými.
9Pamatujete si zajisté, bratří, na naši práci a námahu. Ve dne i v noci pracujíce, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, kázali jsme vám evangelium Boží.
10Vy i Bůh jste svědky, jak svatě, spravedlivě a bezúhonně jsme se chovali k vám, kteří jste uvěřili.
11Vždyť víte, jak jsme jednoho každého z vás – jako otec své dítky – napomínali, povzbuzovali a zapřísahali,
12abyste žili život důstojný toho Boha, který vás povolal do svého království a své slávy.
13Proto také my děkujeme Bohu bez ustání (za to), že jste slovo evangelia Božího, které jste od nás slyšeli, přijali nikoli jako slovo lidské, nýbrž – jak vpravdě jest – jako slovo Boží. Ono se také jeví skutky u vás, kteří věříte.
14Neboť vy, bratři, stali jste se následovníky křesťanských obcí Božích v Judsku (shromážděných) v Kristu Ježíši. Vždyť jste přece utrpěli od svých soukmenovců totéž, co i oni od židů.
15Ti zabili dokonce i Pána Ježíše a proroky a nás pronásledovali. Bohu nejsou milí a na všechny lidi nevraží.
16Nám totiž zabraňují kázati pohanům, aby došli spásy. Tak jen stále naplňují míru svých hříchů. Ale hněv [Boží], jenž na ně přišel, dosáhl vrcholu.
17My však, bratří, byvše odloučeni od vás na krátkou dobu – tělem, nikoliv však srdcem – usilovali jsme s tím větší touhou vás opět spatřit.
18Proto jsme chtěli přijíti k vám, totiž já, Pavel, a to ne jednou, nýbrž několikrát, ale satan nám v tom zabránil.
19Neboť kdo je naší nadějí, naší radostí nebo korunou chlouby, ne-li také vy, před Pánem naším Ježíšem [Kristem] při jeho příchodu?
20Vy jste skutečně naší slávou i radostí.