1Odložte tedy všechnu zlobu, všechnu lest, pokrytectví, závist a všechno nactiutrhání!
2Jako novorozené dítky požadujte duchovní, čisté mléko, abyste jím vyrostli ke spáse,
3vždyť jste okusili, „jak dobrotivý je Pán“.
4K němu přistupujíce jako k živému kameni, který lidé sice zavrhli, ale Bůh jej vyvolil a poctil,
5také sami sebe stavíte jako živé kameny v duchovní dům, v svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.
6Proto stojí v Písmě: „Hle, já položím na Sionu kámen úhelný, vyvolený a drahocenný, a kdo v něj uvěří, nebude zahanben.“
7Vám tedy, kdož věříte, je ctí, nevěřícím však je „kamenem, který zavrhli stavitelé; právě ten se stal úhelným kamenem,
8a to kamenem úrazu a skálou pádu; oni (na něj) narážejí“, protože nevěří tomu slovu; k tomu jsou též určeni.
9Vy však jste „pokolení vyvolené“, „kněžstvo královské“, „národ svatý“, lid, který patří (Bohu)“, abyste zvěstovali vznešené vlastnosti Toho, jenž z temnoty vás povolal k svému podivuhodnému světlu.
10Kdysi jste nebyli „lid“ (Boží), nyní však jste „lid Boží“, byli jste „bez milosrdenství“, nyní však „jste došli milosrdenství“.
11Miláčkové, napomínám vás, abyste se jakožto cizinci a poutníci zdržovali tělesných žádostí, poněvadž bojují proti duši.
12Veďte dobrý život mezi pohany, aby to, pro co vás nyní jako zločince pomlouvají, pozorovali z vašich dobrých skutků a velebili Boha v den navštívení.
13Poddáni buďte pro Boha každému lidskému zřízení, buďto králi jako nejvyššímu (pánu),
14nebo správcům, kteří jsou od něho posláni trestat zločince a chválit dobré.
15Vždyť to je vůle Boží, abyste konáním dobra umlčovali nevědomost nerozumných lidí,
16a to jako svobodní, a ne jako lidé, kteří mají svobodu jen za plášť zloby, nýbrž jako služebníci Boží.
17Všechny mějte v úctě, bratry milujte, Boha se bojte, krále ctěte!
18Služebníci, buďte poddáni ve vší bázni pánům nejen dobrým a laskavým, nýbrž i mrzutým!
19To zajisté je milost, jestliže někdo z přesvědčení, že Bůh to žádá, snáší útrapy a tak trpí nespravedlivě.
20Neboť jaká je to sláva, jestliže snášíte rány za své hříchy? Avšak jestliže trpělivě snášíte (utrpení), ačkoliv konáte dobro, to je milost u Boha.
21Vždyť k tomu jste povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zůstavil vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích.
22„On nezhřešil, ani se nenalezl klam v jeho ústech.“
23Když mu spílali, On nespílal v odvetu, když trpěl, nehrozil, ale odevzdal se nespravedlivému soudci.
24On vznesl naše hříchy sám na svém těle na dřevo (kříže), abychom odumřeli hříchům a žili spravedlnosti. Jeho zsinalostí byli jste uzdraveni.
25Neboť byli jste jako bloudící ovce, ale nyní jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší.