Psalms 36
1 Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův.
2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci místo pro strach z Boha." A to do očí mu říká.
3 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
4 Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře.
5 Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.
6 Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.
7 Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.
8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.
10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.
12 Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance! [ (Psalms 36:13) Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat. ]