1Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
2Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.
3Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
4Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.
5Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
6Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.
7Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
8Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
9Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.
10Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
11Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!