1Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!
2Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?"
3Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.
4Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
5Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
6mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
7rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
8Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
9Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
10Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
11Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
12Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,
13žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.
14Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!
15Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.
16Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
17Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
18Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.