Psalms 109
1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,
2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,
3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu.
4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.
5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.
6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.
7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.
8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.
9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.
10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.
11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.
12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.
13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.
14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.
15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich
16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.
17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!
18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.
19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.
20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.
21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!
22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.
23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.
24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.
25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.
26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,
27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.
28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.
29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.
30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit,
31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.