1Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.
2Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
3Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
4"Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
5"Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
6nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!"
7Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!
8Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.
9Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.
10Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
11Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
12Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.
13Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
14Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
15a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
16"Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
17"Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží."
18Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.