1Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
2abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
3jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
4budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
5tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
6Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
7Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
8chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
9Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
10Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
11Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
12Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
13před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
14kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
15jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
16Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
17která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
18Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
19Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
20Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
21Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
22Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.