Proverbs 2
1 Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
2 abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
3 jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
4 budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
5 tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
6 Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
7 Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
8 chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
10 Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
11 Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
12 Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
13 před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
14 kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
15 jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
16 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
17 která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
18 Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
19 Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
20 Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
21 Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
22 Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.