Matthew 13— CEP

¹Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.

²Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.

³I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévač rozsívat.

⁴Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.

⁵Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.

⁶Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.

⁷Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.

⁸A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.

⁹Kdo má uši, slyš!"

¹⁰Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"

¹¹On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.

¹²Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

¹³Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.

¹⁴A plní se na nich proroctví Izaiášovo: 'Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.

¹⁵Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.'

¹⁶Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.

¹⁷Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.

¹⁸Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.

¹⁹Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.

²⁰U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;

²¹ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.

²²U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.

²³U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."

²⁴Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.

²⁵Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.

²⁶Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.

²⁷Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: 'Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?'

²⁸On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' Sluhové mu řeknou: 'Máme jít a plevel vytrhat?'

²⁹On však odpoví: 'Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.

³⁰Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'"

³¹Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli;

³²je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."

³³Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí."

³⁴Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,

³⁵aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: 'Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.'

³⁶Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!"

³⁷On jim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka

³⁸a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království,plevel jsou synové toho zlého;

³⁹nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.

⁴⁰Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.

⁴¹Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,

⁴²a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.

⁴³Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!"

⁴⁴"Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

⁴⁵Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly,

⁴⁶objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

⁴⁷Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;

⁴⁸když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.

⁴⁹Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých

⁵⁰a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."

⁵¹"Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano."

⁵²A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."

⁵³Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.

⁵⁴Přišel do svého domova a učil v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: "Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?

⁵⁵Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

⁵⁶A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?"

⁵⁷A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě."

⁵⁸A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.