1Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.
2Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.
3Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.
4Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.
5Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."
6Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:
7"Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?"
8Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
9Je snadnější říci ochrnutému: 'Odpouštějí se ti hříchy,' anebo říci: 'Vstaň, vezmi své lože a choď?'
10Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému:
11"Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
12On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."
13Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.
14A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním.
15Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.
16Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?"
17Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
18Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"
19Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.
20Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.
21Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.
22A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!"
23Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
24Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
25Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
26Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
27A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."