1Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
2Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"
3Pověděl jim toto podobenství:
4"Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?
5Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,
6a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.'
7Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
8Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?
9A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: 'Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.'
10Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."
11Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny.
12Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění.
13Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
14A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
15Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
16A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
17Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
18Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
19Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.'
20I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
21Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
22Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
23Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,
24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit.
25Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
26Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
27On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.'
28I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.
29Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.'
31On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
32Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'"