Lamentations 3
1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti.
2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla.
3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne.
4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti.
5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami.
6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé.
7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.
8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu.
9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil.
10 Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších.
11 Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu.
12 Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů.
13 Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce.
14 Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.
15 Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem.
16 Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela.
17 Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré.
18 Proto jsem řekl: "Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina."
19 Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed.
20 Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně.
21 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám
22 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.
23 Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.
24 "Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám.
25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.
26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.
27 Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí.
28 Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil.
29 Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá.
30 Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí.
31 Neboť Panovník navěky nezavrhne.
32 Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.
33 Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí.
34 Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi,
35 když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího,
36 když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí?
37 Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal?
38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?
39 Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy.
40 Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.
41 Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích.
42 My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil.
43 Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu.
44 Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla.
45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů.
46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé.
47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána.
48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu.
49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí,
50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe.
51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města.
52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé.
53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.
54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: "Jsem ztracen."
55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.
56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.
57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: "Neboj se!"
58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.
59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.
60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně.
61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,
62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.
63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.
64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.
65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.
66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.