1Efrajimští muži vytýkali Gedeónovi: "Cos nám to udělal, že jsi nás nepovolal, když jsi táhl do boje proti Midjáncům?" A ostře se s ním přeli.
2Ale on jim odpověděl: "Copak jsem teď učinil něco tak velikého jako vy? Což není Efrajimovo paběrkování lepší než Abíezerovo vinobraní?
3Do vašich rukou vydal Bůh midjánské velmože Oréba a Zéba. Mohl jsem učinit něco tak velikého jako vy?" Když k nim promluvil toto slovo, jejich pobouření proti němu polevilo.
4Potom přišel Gedeón k Jordánu a přešel jej spolu se třemi sty muži, kteří byli s ním, unavenými pronásledováním.
5Vyzval muže ze Sukótu: "Dejte prosím několik bochníků chleba lidu, který jde za mnou. Jsou unaveni. Pronásleduji midjánské krále Zebacha a Salmunu."
6Sukótští velmožové mu však odpověděli: "To už je ruka Zebachova a Salmunova v tvých rukou, že máme dát chleba tvému voji?"
7Gedeón prohlásil: "Za tohle zmrskám vaše těla stepním trním a bodláčím, jen co mi dá Hospodin Zebacha a Salmunu do rukou."
8Odtud táhl do Penúelu a promluvil k nim stejně, avšak penúelští mužové mu odpověděli právě tak, jako odpověděli sukótští.
9Řekl tedy penúelským mužům: "Až se budu vracet v pokoji, rozbořím tuto věž."
10Zebach a Salmuna byli i se svým vojskem v Karkóru, asi s patnácti tisíci muži, se všemi, kteří zbyli z celého tábora synů východu; padlo sto dvacet tisíc mužů ozbrojených mečem.
11Gedeón táhl cestou kočovníků východně od Nóbachu a Jogbohy a přepadl tábor, právě když se tábor cítil v bezpečí.
12Zebach a Salmuna utíkali a on je pronásledoval. Oba midjánské krále, Zebacha a Salmunu, chytil a celý tábor vyděsil.
13Když se Gedeón, syn Jóašův, vracel z bitvy naproti Slunečnímu svahu,
14chytil jednoho mládence ze sukótských mužů a vyslýchal ho. On mu sepsal sukótské velmože a starší, sedmdesát sedm mužů.
15Potom přišel k sukótským mužům a řekl: "Tu je Zebach a Salmuna, kvůli nimž jste mě potupili slovy: »To už je ruka Zebachova a Salmunova v tvých rukou, že máme dát tvým unaveným mužům chleba?«
16Vzal na stařešiny města stepní trní a bodláčí; tak dal sukótským mužům poučení.
17Potom rozbořil penúelskou věž a muže města pobil.
18Zebacha a Salmuny se otázal: "Co to bylo za muže, které jste povraždili na Táboru?" Odpověděli: "Byli podobní tobě, každý vypadal jako kralevic."
19Nato řekl: "To byli moji bratři, synové mé matky. Jakože živ je Hospodin, kdybyste je byli nechali naživu, nezabil bych vás."
20Poručil svému prvorozenému synu Jeterovi: "Vstaň a zabij je!" Ale mládenec nevytasil meč, protože se bál, byl to ještě chlapec.
21Tu řekli Zebach a Salmuna: "Vstaň sám a zasaď nám úder, vždyť jaký muž, taková jeho síla." Gedeón tedy vstal a zabil Zebacha a Salmunu a pobral měsíčky, které měli jejich velbloudi na krku.
22Izraelští muži požádali potom Gedeóna: "Buď naším vladařem, ty i tvůj syn i vnuk, protože jsi nás vysvobodil z rukou Midjánců."
23Ale Gedeón je odmítl: "Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin!"
24Dále jim Gedeón řekl: "Rád bych vás o něco požádal. Každý mi dejte ze své kořisti jeden nosní kroužek." Nepřátelé totiž měli zlaté nosní kroužky, byli to Izmaelci.
25Odpověděli: "Rádi dáme." Rozprostřeli plášť a každý tam hodil nosní kroužek ze své kořisti.
26Váha zlatých nosních kroužků, které si vyžádal, byla tisíc sedm set šekelů zlata, kromě měsíčkovitých přívěsků, náušnic a purpurových rouch, která měli na sobě midjánští králové, a kromě ozdob, které měli na krku jejich velbloudi.
27Gedeón z toho udělal efóda vystavil jej ve svém městě, v Ofře. Tam za ním chodil smilnit celý Izrael, takže se stal Gedeónovi i jeho domu léčkou.
28Midján však byl před Izraelci pokořen a už se nikdy nevzpamatoval. Za dnů Gedeónových žila země v míru po čtyřicet let.
29Jerubaal, syn Jóašův, pak odešel a usadil se ve svém domě.
30Gedeón měl sedmdesát synů, kteří vzešli z jeho beder; měl totiž mnoho žen.
31Také jeho ženina mu v Šekemu porodila syna; jemu dal jméno Abímelek.
32I zemřel Gedeón, syn Jóašův, v utěšeném stáří a byl pochován v hrobě svého otce Jóaše v abíezerské Ofře.
33Jakmile však Gedeón zemřel, Izraelci opět chodili smilnit k baalům a Baala smlouvy dokonce prohlásili za svého boha.
34Nepřipomínali si Hospodina, svého Boha, který je vytrhl z rukou všech jejich okolních nepřátel.
35Ani domu Jerubaala-Gedeóna neprojevovali vděčnost za všechno dobro, které pro Izraele vykonal.