John 8— CEP

¹Ježíš však odešel na Olivovou horu.

²Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.

³Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

⁴a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.

⁵V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"

⁶Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.

⁷Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"

⁸A opět se sklonil a psal po zemi.

⁹Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.

¹⁰Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"

¹¹Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

¹²Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."

¹³Farizeové mu řekli: "Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravé."

¹⁴Ježíš jim odpověděl: "I když vydávám svědectví sám o sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.

¹⁵Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho.

¹⁶Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.

¹⁷I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé.

¹⁸Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal."

¹⁹Zeptali se ho: "Kde je tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce."

²⁰Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.

²¹Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete."

²²Židé řekli: "Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?"

²³I řekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa.

²⁴Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších."

²⁵Řekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpověděl: "Co vám od začátku říkám.

²⁶Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho."

²⁷Nepoznali, že k nim mluví o Otci.

²⁸Ježíš jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.

²⁹Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu."

³⁰Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

³¹Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.

³²Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

³³Odpověděli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?"

³⁴Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

³⁵Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.

³⁶Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.

³⁷Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.

³⁸Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce."

³⁹Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.

⁴⁰Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal.

⁴¹Vy konáte skutky svého otce." Řekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha."

⁴²Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.

⁴³Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.

⁴⁴Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.

⁴⁵Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.

⁴⁶Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?

⁴⁷Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste."

⁴⁸Židé mu odpověděli: "Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?"

⁴⁹Ježíš odpověděl: "Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.

⁵⁰Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.

⁵¹Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky."

⁵²Židé mu řekli: "Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky."

⁵³Jsi snad větší, než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?"

⁵⁴Ježíš odpověděl: "Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.

⁵⁵Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.

⁵⁶Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se."

⁵⁷Židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?"

⁵⁸Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem."

⁵⁹Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.