1Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.
2Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.
3Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.
4Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.
5Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.
6Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: "Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.
7Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
8Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
9Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.
10Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.
11Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.
12Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
13Neříkejte: »My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.«
14Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. -
15Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.
16Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.
17Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.
18Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.
19Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají.
20Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.
21Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;
22nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.