Job 19
1 Jób na to odpověděl:
2 "Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi?
3 Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat?
4 I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně.
5 Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami?
6 Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť.
7 Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není.
8 Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem.
9 Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy.
10 Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom.
11 Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka.
12 Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu.
13 Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili,
14 moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.
15 Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec.
16 Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat.
17 Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu.
18 I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,
19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády.
20 Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.
21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.
22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?
23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.
28 Říkáte: »Jak ho chytit?« Ve mně prý je příčina všeho.
29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného."