Job 13
1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu.
2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem.
4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni.
5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré.
6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností.
7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu?
8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho?
9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka?
10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit.
11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho?
12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.
13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli.
14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku.
15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.
16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup.
17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím.
18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým.
19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu.
20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat:
21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá.
22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.
23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.
24 Proč skrýváš svou tvář a pokladáš mě za svého nepřítele?
25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo?
26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí,
27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou.
28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.