1Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
2I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody.
3Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit." Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
4On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.
5Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
6Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům, protože jsou plni východního pohanství, věští z mraků jako Pelištejci, s dětmi cizáků si podávají ruce.
7Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná koní a jeho vozům není konce.
8Jeho země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou, tomu, co vyrobili svými prsty.
9Člověk se hrbí, muž se ponižuje, a ty jim nepromineš.
10Zalez do skal, schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností!
11Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
12Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -,
13na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby,
14na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené,
15na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu,
16na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost.
17Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
18Bůžkové nadobro vymizejí.
19Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
20V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
21Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
22Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?