1I usadil se Jákob v zemi, v níž jeho otec pobýval jako host, v zemi kenaanské.
2Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásal se svými bratry ovce. Byl to mládenec, který býval se syny žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef přinášel svému otci o svých bratrech zlé zprávy.
3Izrael Josefa miloval ze všech svých synů nejvíce; vždyť to byl syn jeho stáří. Proto mu udělal pestře tkanou suknici.
4Když bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova.
5Jednou měl Josef sen a pověděl jej svým bratrům; nenáviděli ho pak ještě více.
6Řekl jim totiž: "Slyšte prosím, jaký jsem měl sen:
7Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu."
8Bratři mu odpověděli: "To budeš nad námi kralovat jako král či mezi námi vládnout jako vladař?" A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho slova ještě víc.
9Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: "Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd."
10To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: "Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?"
11Bratři na něho žárlili, ale otec na to nepřestával myslet.
12Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu.
13Tu Izrael řekl Josefovi: "Zdalipak nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, rád bych tě za nimi poslal." On mu odvětil: "Tu jsem."
14Izrael mu řekl: "Jdi a podívej se, je-li s tvými bratry a s ovcemi vše v pořádku, a podej mi zprávu." Poslal ho tedy z chebrónské doliny a on přišel do Šekemu.
15Tu ho nalezl nějaký muž, jak bloudí po poli, a zeptal se ho: "Co hledáš?"
16Odvětil: "Hledám své bratry. Pověz mi prosím, kde pasou."
17Muž mu řekl: "Odtáhli odtud. Slyšel jsem, jak říkají: »Pojďme do Dótanu.«" Josef tedy šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu.
18Jakmile ho v dálce spatřili, ještě než se k nim přiblížil, smluvili se proti němu, že ho usmrtí.
19Řekli si mezi sebou: "Hle, mistr snů sem přichází!
20Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny a řekneme: Sežrala ho divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů!"
21Když to uslyšel Rúben, rozhodl se vysvobodit ho z jejich rukou. Zvolal: "Přece ho nebudeme ubíjet!"
22Dále jim Rúben řekl: "Neprolévejte krev. Vhoďte ho do cisterny, která je ve stepi, ale ruku na něj nevztahujte!" Chtěl ho z rukou bratrů vysvobodit a přivést k otci.
23Jakmile Josef přišel k bratrům, strhli z něho suknici, tu suknici pestře tkanou, kterou měl na sobě.
24Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, bez vody.
25Pak se posadili, aby jedli chléb. Tu se rozhlédli a spatřili, jak od Gileádu přichází karavana Izmaelců; jejich velbloudi nesli ladanum, mastix a masti. Táhli s tím dolů do Egypta.
26Juda řekl bratrům: "Čeho tím dosáhneme, když svého bratra zabijeme a jeho krev zatajíme?
27Pojďte, prodejme ho Izmaelcům, ale sami na něho nesahejme; vždyť je to náš rodný bratr." Bratři ho uposlechli.
28Když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta.
29Když se Rúben vrátil k cisterně, vidí, že tam Josef není. Roztrhl své roucho,
30vrátil se k bratrům a naříkal: "Ten hoch tam není. Co si jen, co si jen počnu?"
31Tu vzali bratři Josefovu suknici, porazili kozla a suknici namočili v krvi.
32Tu pestře tkanou suknici pak dali donést otci se vzkazem: "Tohle jsme nalezli. Pozorně si to prosím prohlédni: Je to suknice tvého syna, nebo není?"
33Když si ji prohlédl, zvolal: "Suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, rozsápán je Josef!"
34I roztrhl Jákob svůj šat, přes bedra přehodil žíněné roucho a truchlil pro syna mnoho dní.
35Přišli všichni jeho synové a všechny jeho dcery, aby ho potěšili, ale on se potěšit nedal. Naříkal: "Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí." Tak oplakával otec Josefa.
36A Medanci ho prodali do Egypta faraónovu dvořanu Potífarovi, veliteli tělesné stráže.