Ezekiel 2
1 Řekl mi: "Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit."
2 Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. I slyšel jsem ho k sobě mluvit.
3 Řekl mi: "Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne.
4 I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin«,
5 ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok.
6 Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný.
7 Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci.
8 Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám."
9 Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek.
10 Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování.