1Jednoho dne vyzval Jónatan, syn Saulův, mládence, svého zbrojnoše: "Pojď, pronikneme k postavení Pelištejců tamhle naproti." Svému otci to však neoznámil.
2Saul se usadil na úpatí pahorku pod granátovníkem v Migrónu. Lidu s ním bylo na šest set mužů.
3Achijáš, syn Achítúba, bratra Íkábóda, syna Pinchasa, syna Élího, Hospodinova kněze v Šílu, nosil efód. Lid ovšem nevěděl, že Jónatan odešel.
4V průsmyku, kterým se Jónatan snažil proniknout nad postavení Pelištejců, byl skalní útes z jedné strany i skalní útes z druhé strany; jeden se jmenoval Bóses a druhý Sené.
5Jeden útes byl jako pilíř na severu naproti Mikmásu, druhý na jihu naproti Gebě.
6Jónatan tedy vyzval mládence, svého zbrojnoše: "Pojď, pronikneme k postavení těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá. Vždyť Hospodinu nemůže nic zabránit, aby zachránil ať skrze mnoho nebo skrze málo."
7Zbrojnoš mu odpověděl: "Udělej všechno, co máš na mysli. Jen vpřed! Já budu s tebou podle tvé vůle."
8Jónatan rozhodl: "Pronikneme k těm mužům a znenadání se před nimi objevíme.
9Jestliže nás vyzvou: »Nehýbejte se, dokud k vám nedorazíme«, zůstaneme na místě a nepůjdeme k nim nahoru.
10Jestliže však řeknou: »Pojďte k nám nahoru«, půjdeme vzhůru, neboť Hospodin nám je vydal do rukou. To bude pro nás znamením."
11Když se oba objevili před postavením Pelištejců, Pelištejci řekli: "Hle, Hebrejové vylézají z děr, kam se ukryli."
12Muži z toho postavení vyzvali Jónatana a jeho zbrojnoše: "Pojďte k nám nahoru, něco vám povíme!" Tu řekl Jónatan svému zbrojnoši: "Vzhůru za mnou! Hospodin je vydal Izraeli do rukou!"
13Jónatan lezl po čtyřech nahoru a za ním jeho zbrojnoš. I padali před Jónatanem a zbrojnoš je za ním pobíjel.
14To byl první úder, kdy Jónatan se svým zbrojnošem pobili kolem dvaceti mužů na polovičním honu pole.
15V nepřátelském táboře, na poli i ve všem lidu, nastalo zděšení; také muži z onoho postavení i záškodníci byli zděšeni a země se chvěla. To zděšení způsobil Bůh.
16I Saulova hlídka v Gibeji Benjamínově viděla, jak hlučící dav zmateně pobíhá sem a tam.
17Saul rozkázal lidu, který byl s ním: "Dejte nastoupit! Zjistěte, kdo od nás odešel." Nastoupili a zjistilo se, že tu není Jónatan a jeho zbrojnoš.
18Saul poručil Achijášovi: "Přines Boží schránu!" Boží schrána byla totiž toho času mezi Izraelci.
19Zatímco Saul ještě mluvil s knězem, hluk v táboře Pelištejců se dále vzmáhal. Proto Saul poručil knězi: "Stáhni ruku zpět!"
20Saul a všechen lid, který byl s ním, se svolali pokřikem a přišli až k té bitvě. A hle, tam řádil meč jednoho proti druhému, nesmírná hrůza.
21Také Hebrejové z okolí, kteří předtím byli s Pelištejci a s nimi přitáhli do tábora, přidali se k Izraeli, který byl se Saulem a Jónatanem.
22Rovněž všichni izraelští muži, kteří se skrývali v pohoří Efrajimském, jakmile uslyšeli, že se Pelištejci dali na útěk, pustili se v té bitvě za nimi.
23Tak Hospodin zachránil v onen den Izraele. Bitva se přehnala přes Bét-áven.
24Když se izraelští muži onoho dne zase sešli, Saul zaklínal lid slovy: "Buď proklet muž, který by do večera, dokud se nepomstím svým nepřátelům, pojedl nějaký pokrm." Proto nikdo z lidu žádný pokrm neokusil.
25Celá země chodívala hledat plástve; med býval na povrchu pole.
26Když lid přišel na plástve, přetékaly medem. Nikdo však nepozdvihl ruku k ústům. Lid se bál té přísahy.
27Ale Jónatan neslyšel, že jeho otec zavázal lid přísahou. Napřáhl hůl, kterou měl v ruce, ponořil její konec do plástve medu a rukou si ji podal k ústům. Hned se mu rozjasnily oči.
28Nějaký muž z lidu se ozval a řekl: "Tvůj otec zavázal lid těžkou přísahou: Buď proklet muž, který by dnes pojedl nějaký pokrm. Proto je lid zemdlen."
29Jónatan odvětil: "Můj otec přivede do zkázy celou zemi. Jen pohleďte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu toho medu.
30Což teprve, kdyby se dnes mohl lid pořádně najíst z kořisti svých nepřátel, kterou nalezl! Proto teď není možný další úder proti Pelištejcům."
31Onoho dne pobíjeli Pelištejce od Mikmásu až k Ajalónu a lid byl velmi zemdlen.
32Lid se tedy vrhl na kořist, brali brav i skot i býčky a poráželi je na zemi. Lid jedl maso s krví.
33Saulovi oznámili: "Hle, lid hřeší proti Hospodinu, když jí s krví." On vzkřikl: "Zachovali jste se věrolomně." Okamžitě ke mně přivalte veliký kámen."
34Dále Saul rozkázal: "Rozejděte se mezi lid s výzvou, ať každý ke mně přivede svého býka nebo svou ovci. Tady je porazíte a sníte, abyste nehřešili proti Hospodinu tím, že byste jedli maso s krví." Všichni z lidu, každý přivedl té noci svého býka a poráželi je tam.
35A Saul vybudoval Hospodinu oltář. Byl to první oltář, který Hospodinu vybudoval.
36Saul rozhodl: "V noci vyrazíme za Pelištejci. Až do jitřního úsvitu budeme moci mezi nimi loupit. Ani jednoho z nich neušetříme." Odvětili: "Udělej vše, co pokládáš za správné." Ale kněz podotkl: "Přistupme sem k Bohu."
37Saul se doptával Boha: "Mám vyrazit dolů za Pelištejci? Vydáš je Izraeli do rukou?" Ale on mu onoho dne neodpověděl.
38Proto Saul poručil: "Přistupte sem, všichni vůdcové lidu! Vyzvěďte a zjistěte, jaký hřích byl dnes spáchán.
39Jakože je živ Hospodin, zachránce Izraele, i kdyby šlo o mého syna Jónatana, musí zemřít!" Ale ze všeho lidu mu nikdo neodpověděl.
40Poručil tedy celému Izraeli: "Vy budete na jedné straně a já se svým synem Jónatanem na straně druhé." Lid Saulovi odvětil: "Udělej, co pokládáš za správné."
41Saul řekl Hospodinu: "Bože Izraele, ukaž, kdo není bezúhonný." Losem byl postižen Jónatan a Saul, kdežto lid z toho vyvázl.
42Saul znovu poručil: "Vrhněte los mezi mnou a mým synem Jónatanem." Tu byl označen Jónatan.
43Saul vyzval Jónatana: "Přiznej se mi, co jsi spáchal!" Jónatan mu to pověděl a doznal: "Koncem hole, kterou jsem měl v ruce, jsem ochutnal trochu medu. Jsem připraven zemřít."
44Saul řekl: "Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Jónatane, ty musíš zemřít!"
45Avšak lid se proti Saulovi ozval: "Jónatan že by měl zemřít? Vždyť připravil Izraeli takové veliké vysvobození! Buď toho dalek! Jakože je živ Hospodin, ani vlásek z hlavy mu nesmí spadnout na zem. S pomocí Boží jednal dnešního dne." tak lid Jónatana vykoupil, že nezemřel.
46Saul odtáhl od Pelištejců a Pelištejci odešli do svých domovů.
47Když se Saul chopil kralování nad Izraelem, bojoval proti všem svým okolním nepřátelům, proti Moábovi, Amónovcům a Edómu, proti králům Sóby a proti Pelištejcům. Všude, kam se obrátil, dopouštěl se svévolností.
48Statečnost však prokázal, když pobil Amáleka a vysvobodil Izraele z rukou těch, kteří ho plenili.
49Saulovi synové byli Jónatan, Jišví a Malkíšúa. A jména jeho dvou dcer: prvorozená se jmenovala Mérab, mladší pak Míkal.
50Saulova žena se jmenovala Achínoam, dcera Achímaasova. Jméno velitele jeho vojska bylo Abínér, syn Néra, strýce Saulova.
51Kíš, Saulův otec, a Nér, otec Abnérův, byli syny Abíelovými.
52Po všechny dny Saulovy se vedl tuhý boj proti Pelištejcům. Když Saul spatřil nějakého bohatýra a statečného muže, přibral ho k sobě.