1 Kings 2— CEP

¹Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi:

²"Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný.

³Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli.

⁴A Hospodin splní své slovo, které mi dal: »Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.«

⁵Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelských vojsk, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a dopustil se válečného krveprolití v čas pokoje. Krví prolitou jako ve válce si potřísnil opasek na svých bedrech a opánky na svých nohou.

⁶Zachovej se podle své moudrosti a nedej mu pokojně sestoupit v šedinách do hrobu.

⁷Synům Barzilaje Gileádského však prokážeš milosrdenství. Ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu, neboť právě tak se zachovali ke mně, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalómem.

⁸Je tu u tebe i Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, který mi zlořečil strašlivým způsobem v den, kdy jsem odcházel do Machanajimu. Ale potom mi vyšel vstříc dolů k Jordánu a já jsem mu při Hospodinu přísahal: »Neusmrtím tě mečem.«

⁹Teď však ho nenechávej bez trestu. Protože jsi moudrý muž, budeš vědět, jak s ním naložit, abys jeho šediny uvedl v krvi do hrobu."

¹⁰I ulehl David ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově.

¹¹David kraloval nad Izraelem po dobu čtyřiceti let. V Chebrónu David kraloval sedm let, v Jeruzalémě třiatřicet let.

¹²Šalomoun dosedl na trůn svého otce Davida a jeho království se velmi upevnilo.

¹³Adónijáš, syn Chagítin, přišel k Šalomounově matce Bat-šebě. Otázala se: "Přicházíš pokojně?" Odpověděl: "Pokojně."

¹⁴A dodal: "Chtěl bych na tobě něco." Ona odvětila: "Mluv".

¹⁵Řekl: "Ty víš, že království patřilo mně a že na mne se obrátil celý Izrael s žádostí, abych kraloval. Ale království připadlo mému bratru. Má je od Hospodina.

¹⁶Nyní mám k tobě jedinou prosbu. Neodmítni mě." Ona mu odpověděla: "Mluv."

¹⁷Řekl tedy: "Řekni prosím králi Šalomounovi, tebe přece neodmítne, aby mi dal za ženu Šúnemanku Abíšagu."

¹⁸Bat-šeba odpověděla: "Dobře. Já se za tebe u krále přimluvím."

¹⁹A Bat-šeba šla ke králi Šalomounovi, aby s ním promluvila o Adónijášovi. Král jí vyšel vstříc a poklonil se jí. Pak se posadil na svůj trůn. I králově matce přistavili trůn a ona se posadila po jeho pravici.

²⁰Pak řekla: "Mám k tobě jednu malou prosbu. Neodmítni mě." Král jí odvětil: "Žádej, má matko, tebe neodmítnu."

²¹Řekla: "Ať je Šúnemanka Abíšag dána za ženu tvému bratru Adónijášovi."

²²Král Šalomoun své matce odpověděl: "Proč žádáš pro Adónijáše Šúnemanku Abíšagu? Žádej pro něho království. Vždyť je to můj bratr, starší než já. Žádej je pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina!"

²³A král Šalomoun přísahal při Hospodinu: "Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Adónijáš vyřkl rozsudek sám nad sebou.

²⁴Jakože živ je Hospodin, který mě pevně posadil na trůn mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům, ještě dnes Adónijáš zemře!"

²⁵Král Šalomoun to zařídil prostřednictvím Benajáše, syna Jójadova. Ten ho skolil; tak zemřel.

²⁶Knězi Ebjátarovi král poručil: "Odejdi do Anatótu ke svým polím, neboť jsi propadl smrti. Dnes tě zabít nedám, protože jsi nosíval schránu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a protože jsi snášel všechno, co snášel můj otec."

²⁷I zapudil Šalomoun Ebjátara, takže přestal být Hospodinovým knězem, a tak se naplnilo Hospodinovo slovo, které vyslovil proti domu Élího v Šílu.

²⁸Zpráva o tom se dostala až k Jóabovi; Jóab se totiž přiklonil k Adónijášovi, ačkoli k Abšalómovi se nepřiklonil. I utekl Jóab ke stanu Hospodinovu a chytil se rohů oltáře.

²⁹Králi Šalomounovi oznámili, že Jóab utekl ke stanu Hospodinovu, že je u oltáře. Proto Šalomoun poslal Benajáše, syna Jójadova, s rozkazem: "Jdi a skol ho!"

³⁰Benajáš tedy přišel ke stanu Hospodinovu a řekl: "Toto praví král: Jdi odtud!" Ale on odpověděl: "Nikoli, zemřu zde." Benajáš tedy vyřídil králi tuto odpověď: "Jóab řekl toto a odpověděl mi takto."

³¹Král mu nařídil: "Učiň, jak řekl. Skol ho! Potom ho pohřbi. Tak sejmeš ze mne a z domu mého otce vinu za krev, kterou Jóab bezdůvodně prolil.

³²Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože skolil dva muže spravedlivější a lepší, než je sám. Zavraždil je mečem, aniž o tom můj otec David věděl, totiž Abnéra, syna Nérova, velitele vojska izraelského, a Amasu, syna Jeterova, velitele vojska judského.

³³Jejich krev se obrátí na hlavu Jóabovu a na hlavu jeho potomstva navěky. Davidovi a jeho potomstvu, jeho domu i trůnu ať vzejde od Hospodina pokoj až navěky."

³⁴Benajáš, syn Jójadův, tedy vyšel a Jóaba skolil a usmrtil. Pohřbili ho pak v jeho domě na poušti.

³⁵Benajáše, syna Jójadova, ustanovil král místo něho nad vojskem a kněze Sádoka ustanovil král místo Ebjátara.

³⁶Potom si dal král předvolat Šimeího a nařídil mu: "Postav si dům v Jeruzalémě a usaď se tu. Nikam odtud nevycházej.

³⁷Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a překročíš Kidrónský úval, propadneš smrti. Tvá krev padne na tvou hlavu."

³⁸Šimeí králi odpověděl: "Slovo, jež promluvil král, můj pán, je dobré a tvůj služebník se tak zachová." Šimeí tedy bydlil v Jeruzalémě po mnoho dnů.

³⁹Po třech letech uprchli Šimeímu dva otroci k Akíšovi, synu Maakovu, králi gatskému. Šimeímu bylo oznámeno: "Tvoji otroci jsou v Gatu."

⁴⁰Nato Šimeí osedlal osla a jel do Gatu k Akíšovi hledat své otroky. Odjel a své otroky z Gatu přivedl.

⁴¹Šalomounovi však bylo ohlášeno, že Šimeí odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil.

⁴²Král si dal Šimeího zavolat a řekl mu: "Což jsem tě nezavázal přísahou při Hospodinu a nedal jsem ti výstrahu: »Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a půjdeš kamkoli, propadneš smrti«? A tys mi řekl: »Slovo, jež jsem slyšel, je dobré.«

⁴³Proč jsi tedy nedbal na Hospodinovu přísahu a na příkaz, který jsem ti dal?"

⁴⁴Král dále Šimeímu řekl: "Ty víš o všem tom zlém, co bylo v tvém srdci, co jsi provedl mému otci Davidovi. Hospodin tvou zlobu obrátil na tvoji hlavu.

⁴⁵Král Šalomoun však bude požehnaný a trůn Davidův zůstane před Hospodinem pevný navěky."

⁴⁶Pak dal král příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, a ten vyšel a skolil ho; tak zemřel. A království se v ruce Šalomounově upevnilo.