1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
8Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.
9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
13A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.