1I uslyšel jsem hlas veliký z chrámu, an praví sedmi andělům: jděte a vylijte sedm misek hněvu Božího na zem.
2I odešel první a vylil misku svou na zem, a povstaly vředy kruté a bolestivé na lidech, kteří měli znamení šelmy, a na těch, kteří se klaněli obrazu jejímu.
3A druhý anděl vylil svou misku na moře; i nastala krev jako mrtvého, a pomřela všecka bytost živá v moři.
4A třetí anděl vylil svou misku na řeky a na prameny vod; i povstala krev.
5A uslyšel jsem anděla vod, an praví: Spravedlivý jsi, Pane, jenž jsi a jenž jsi byl, svatý, že jsi to usoudil,
6neboť prolili krev věřících i proroků, a dal jsi jim píti krev. Hodni jsou toho.
7A uslyšel jsem oltář, an praví: Ano, Pane Bože všemohoucí, pravé jsou a spravedlivé soudy tvé.
8A čtvrtý anděl vylil svou misku na slunce; i bylo mu dáno rozpáliti lidi ohněm,
9a lidé byli rozpáleni vedrem velikým; i rouhali se jménu Boha, jenž má moc nad těmito ranami, a neučinili pokání, aby mu vzdali chválu.
10A pátý anděl vylil svou misku na trůn šelmy; i zatmělo se království její, a (lidé) se kousali na svých jazycích pro bolest
11a rouhali se Bohu nebeskému pro své bolesti a pro své vředy, ale nečinili pokání ze svých skutků.
12A šestý anděl vylil svou misku na velikou tu řeku Eufrat; i vyschla voda její, aby se připravila cesta králům od východu slunce.
13A viděl jsem z úst drakových a z úst šelmy a z úst nepravého proroka vycházeti tři duchy nečisté jako žáby.
14Jsou to totiž duchové zloduchů, kteří činí divy; oni vycházejí na krále celého okrsku zemského, aby je shromáždili k válce v den veliký Boha všemohoucího. —
15Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený jest, kdo bdí a zachovává roucha svá, aby nechodil nahý, a aby neviděli hanby jeho. —
16I shromáždil je na místo, které po hebrejsku slove Harmagedon.
17A sedmý anděl vylil svou misku na vzduch; i vyšel hlas veliký z chrámu od trůnu a pravil: Stalo se.
18A nastalo blýskání a hřímání a hromobití; i zemětřesení stalo se veliké, jakého nebylo nikdy, co lidé byli na zemi; takové zemětřesení, tak veliké.
19A roztrhlo se město to veliké ve tři části, a města pohanská padla, a Babylon ten veliký přišel na paměť před Bohem, aby mu dal kalich vína prchlivého hněvu svého.
20A všeliký ostrov utekl, a hory nebyly nalezeny.
21Také kroupy veliké jako centy padaly s nebe na lidí, a lidé rouhali se Bohu pro ránu krupobití, neboť jest to rána velmi veliká.