1To pověděv Ježíš vyšel s učeníky svými za potok Cedron kde byla zahrada, do které vešel on i učeníci jeho.
2Věděl však o tom místě i Jidáš, kíerý ho zrazoval, neboť Ježíš scházel se tam často s učeníky svými.
3Jidáš tedy pojav četu (vojáků) a služebníky od velekněží a fariseů, přišel tam se svítilnami a pochodněmi a zbrani.
4Ježíš pak věda všecko, co na něj mělo přijíti, vyšel (jim vstříc) a řekl jim: „Koho hledáte?“
5Odpověděli jemu:,Ježíše Nazaretského‘. Řekl jim Ježíš: „Já jsem to“. Stál pak s nimi též Jidáš, který ho zrazoval.
6Jak jim tedy řekl: „Já jsem to“, ustoupili zpět a padli na zem.
7I otázal se jich opět: „Koho hledáte?“ Oni pak řekli: „Ježíše Nazaretského.“
8Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že já jsem to. Hledáte-li tedy mne, nechte těchto, ať odejdou.“
9Aby se naplnilo slovo, které řekl: „Neztratil jsem nikoho z těch, které jsi mi dal.“
10Tu Šimon Petr maje meč, vytasil jej a udeřil služebníka veleknězova a uťal mu pravé ucho. Bylo pak jméno služebníka toho Malchus.
11I řekl Ježíš Petrovi: „Schovej meč svůj do pochvy. Nemám-liž píti kalich, který mi dal Otec?“
12Tu četa a tisícník a služebníci židovští jali Ježíše a svázali ho.
13I přivedli ho nejprve k Annášovi, neboť byl tchánem Kaifáše, kterýž byl nejvyšším knězem toho roku.
14Byl to (onen) Kaifáš, který dal židům radu, že jest užitečno, aby jeden člověk zemřel za lid.
15Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učeník. Tento učeník byl znám nejvyššímu knězi a vešel s Ježíšem do dvora nejvyššího kněze,
16ale Petr stál u dveří venku. I vyšel učeník druhý, jenž byl znám nejvyššímu knězi, a promluviv s vrátnou, uvedl (tam) Petra.
17Tu děvečka vrátná pravila k Petrovi: „Nejsi také ty z učeníků toho člověka?“ On řekl: „Nejsem“.
18Stáli pak tam služebníci a sluhové u ohně, poněvadž byla zima, a ohřívali se; byl však s nimi také Petr stoje a ohřívaje se.
19Velekněz tedy otázal se Ježíše o jeho učenících a o jeho učení.
20Ježíš mu odpověděl: „já jsem mluvil světu zjevně; já jsem učil vždy v synagoze a ve chrámě, kde všichni židé se scházejí, a tajně jsem nemluvil nic.
21Proč se mne ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem mluvil; hle, ti vědí, co jsem já mluvil.“
22Když však to pověděl, jeden ze služebníků, stoje tu, dal Ježíšovi políček řka: „Tak-li odpovídáš nejvyššímu knězi?“
23Ježíš mu odpověděl: „Mluvil-li jsem zle, vydej svědectví o zlém; jestli však dobře, proč mě tepeš?“
24I poslal jej Annáš svázaného k nejvyššímu knězi Kaifášovi.
25Stál pak Šimon Petr a ohříval se. I řekli jemu: „Nejsi také z učeníků jeho?“ On zapřel a řekl: „Nejsem.“
26Dí mu jeden ze služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho: „Zdali jsem tě já neviděl s ním v zahradě?“
27Tu zapřel Petr opět a hned kohout zazpíval.
28I přivedli Ježíše od Kaifáše do soudní síně. Bylo ráno; a oni nevešli do soudního dvora, aby se neposkvrnili, nýbrž aby mohli jísti z velikonočních obětí.
29Tedy Pilát vyšel k nim ven a řekl: „Kterou žalobu vedete proti člověku tomuto?“
30Odpověděli mu: „Kdyby tento nebyl zločinec, nevydali bychom to tobě“.
31I řekl jim Pilát: „Vezměte ho vy a podle zákona svého suďte jej.„ Tu řekli mu židé: „Nám nepřísluší zabíti nikoho.“
32Aby se naplnilo slovo Ježíšovo, které byl pověděl naznačuje jakou smrtí má umříti.
33Pilát tedy vešel opět do soudní síně a povolal (k sobě) Ježíše a řekl jemu: „Ty jsi král židovský?“
34Ježíš odpověděl: „Sám-li od sebe to pravíš, či-li jiní pověděli ti o mně?“
35Pilát odpověděl: „Zdaliž jsem já žid? Národ tvůj a velekněží vydali mi tebe. Co jsi učinil?“
36Ježíš odpověděl: „Království mé není z tohoto světa. Kdyby z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by, abych nebyl vydán židům; ale království mé není odtud.“
37I řekl mu Pilát: „Tedy králem jsi ty?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se k tomu narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo jest z pravdy, slyší hlas můj.“
38Dí mu Pilát: „Co jest pravda?“ A když to pověděl, vyšel opět k židům a řekl jim: „Já na něm žádné viny nenalézám.
39Jest však u vás obyčej, abych vám propustil jednoho (vězně) o velikonocích. Chcete tedy, abych vám propustil krále židovského?“
40I vzkřikli opět všickni řkouce: „Ne toho, nýbrž Barabáše.“ Byl pak Barabáš lotr.