1Napomínám vás tedy já vězeň v Pánu, abyste žili hodně toho povolání, kterým jste povoláni
2s veškerou pokorou a tichostí, s trpělivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
3snažíce se zachovávati jednotu Ducha ve svazku pokoje.
4Jedno tělo (jest) a jeden Duch, jakož také jste byli povoláni v jedné naději povolání svého.
5Jeden (jest) Pán, jedna víra, jeden křest,
6jeden Bůh a Otec všech, jenž jest nade všemi a skrze všecky a ve všech (nás).
7Jednomu každému pak z nás byla dána milost podle míry daru Kristova.
8Proto praví: „Vystoupiv do výše, odvedl zajatce, dal dary lidem.“
9To však, že vystoupil, co jest to, leč že (dříve) také sestoupil na dolní části země?
10Ten, jenž sestoupil, ten právě jest to, jenž také vystoupil nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
11On také dal jedny za apoštoly, jiné za proroky, jiné za evangelisty, jiné za pastýře a učitele,
12aby za účelem zdokonalení věřících konali službu, aby vzdělávali tělo Kristovo,
13až bychom se sešli všichni v jednotu víry a poznání Syna Božího, v muže dospělého, v míru věku plnosti Kristovy,
14abychom již nebyli nedospělci kolísanými a zmítanými každým větrem učení skrze podvod lidský a lstivost (směřující) ku provedení bludu,
15nýbrž abychom vyznávajíce pravdu, v lásce rostli ve všem k němu, ke Kristu, jenž jest hlavou,
16z něhož celé tělo, jsouc spojováno a svazováno každým kloubem služebným podle působivosti v míře jednoho každého údu, béře vzrůst svůj ke vzdělání svému v lásce.
17Toto tedy pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již nežili tak, jak i pohané žijí v marnosti mysli své,
18jsouce zatemněni v rozumu, odcizeni od života Božího pro nevědomost, která jest v nich pro zatvrzení srdce jejich.
19Oni otupěvše oddali se chlípnosti ku páchání všeliké nečistoty v lakotě;
20vy však takto jste se nenaučili Kristu,
21ačli jste ho uslyšeli a v něm tak vyučeni byli, jak jest pravda v Ježíši,
22že totiž s ohledem na dřívější život svůj máte odložiti starého človeka, který béře zkázu podle chtíčů klamných,
23obnoviti se na duchu mysli své
24a obléci člověka nového, stvořeného podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravé.
25Proto odložíce lež, mluvte pravdu jeden každý s bližním svým, neboť jsme vespolek údové.
26Hněvejte se, ale nehřešte; slunce nezapadej nad hněvem vaším,
27nedávejte místa ďáblu.
28Kdo kradl, již nekraď, nýbrž pracuj spíše, dělaje rukama svýma dobré, aby měl z čeho uděliti tomu, kdo má nouzi.
29Žádné slovo špatné nevycházej z úst vašich, nýbrž (jen takové), které jest dobré ke vzdělání (podle) potřeby, aby prokazovalo dobrodiní těm, kteří (je) slyší.
30A nezarmucujte svatého Ducha Božího, kterým jste byli poznamenání ku dni vykoupení.
31Veškerá hořkost a zlost a hněv i křik a utrhání odstup od vás s veškerou zlobou.
32Buďte však k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce jeden druhému, jakož i Bůh odpustil vám v Kristu.