2 Corinthians 2
1 To však uložil jsem sám v sobě, abych nepřišel k vám opět v zármutku.
2 Neboť jestliže já zarmucuji vás, i kdož jest, jenž by mě potěšoval, leč (snad) ten, který jest zarmucován ode mne?
3 A to právě jsem vám psal, abych přijda neměl zármutek (nad zármutek) z těch, z nichž bych se měl radovati; důvěřujiť se do vás všech, že moje radost jest (radostí) všech vás;
4 neboť z mnohé tísně a úzkosti srdce jsem vám psal s mnoha slzami, nikoliv abyste se zarmoutili, nýbrž abyste poznali lásku, kterou mám zvláště k vám.
5 Jestliže však kdo zarmoutil, nezarmoutil mne, nýbrž z části (abych nepřitěžoval) vás všecky.
6 Tomu, jenž jest takový, dostačuje trest ten, kterého se mu dostalo od většiny,
7 tak abyste naopak spíše mu odpustili a ho potěšili, by přílišným zármutkem nestrávil se ten, jenž jest takový.
8 Proto vás vyzývám, abyste ustanovili k němu lásku;
9 neboť proto jsem vám také psal, abych seznal vaši osvědčenost, jste-li (totiž) ve všem poslušní.
10 Komu však odpouštíte něco, (tomu odpouštím také já; neboť i já k vůli vám před Kristem jsem odpustil, co jsem odpustil, jestli jsem co odpustil,
11 abychom nebyli oklamáni od satana; neboť nejsou nám neznámy jeho úmysly.
12 Když pak jsem přišel do Troady hlásat evangelium Kristovo a dveře mi byly otevřeny v Pánu,
13 neměl jsem (přece) pokoje pro ducha svého, poněvadž jsem nenalezl Tita, bratra svého, nýbrž rozloučiv se s nimi, odešel jsem do Macedonie.
14 Ale díky Bohu, který nám dává vždycky vítěziti v Kristu Ježíši a na každém místě zjevuje skrze nás vůní známost o sobě.
15 Neboť jsme Kristovou vůní libou Bohu mezi těmi, kteří bývají spaseni, i mezi těmi, kteří hynou,
16 jedněm libou vůní smrtnou k smrti, jiným libou vůní životnou k životu. A k tomu kdo jest (tak) způsobilý?
17 Nejsme zajisté jako mnozí, kteří kazí slovo Boží, nýbrž jako z čistoty, jako z Boha před Bohem mluvíme v Kristu.