2 Corinthians 11
1 Kéž snesete ode mne trochu nemoudrosti mé, ano sneste to ode mne.
2 Neboť já horlím o vás horlivostí Boží; vždyť jsem vás zasnoubil muži jednomu, Kristu, abych mu váš představil jako pannu čistou.
3 Bojím se však, aby snad, jako had svedl Evu svojí lstivostí, nebyla porušena mysl vaše (a neodpadla) od prostoty (směřující) ke Kristu.
4 Neboť jestli ten, kdo přichází, hlásá jiného Ježíše, kterého jsme nehlásali, aneb přijímáte-li jiného ducha, kterého jste nepřijali, aneb jiné evangelium, kterého jste neobdrželi, (to) jste to pěkně snášeli.
5 Neboť myslím, že jsem nezůstal v ničem za těmi nadapoštoly;
6 a jsem-li nevycvičen v řeči, přece ne v poznání, nýbrž v každé příčině stali jsme se vám zjevni ve všech věcech.
7 Aneb-li jsem se dopustil hříchu sám se pokořuje, abyste vy byli povýšeni, že totiž zadarmo jsem vám kázal evangelium Boží?
8 Jiné obce církevní jsem oloupil, přijav (od nich) plat, abych vám sloužil,
9 a když jsa u vás upadl jsem v nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž; neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Macedonie, a v každé příčině jsem se chránil, abych vám nebyl obtížný, a (i dále) chránit se budu.
10 (Tak jistě jako) jest ve mně pravda Kristova, tato chlouba nepřekazí se pro mne v krajinách achajských.
11 Proč? Že vás nemiluji? Bůh to ví.
12 Ale co činím, to také činiti budu, abych odňal podnět těm, kteří chtějí (míti) podnět, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni jako my.
13 Neboť lidé takoví jsou apoštolé nepraví, pracovníci lstiví, přepodobujíce se v apoštoly Kristovy.
14 A není divu; neboť i satan se přepodobuje v anděla světla.
15 Není to tedy nic zvláštního, jestli také služebníci jeho se přepodobují, jako (by byli) služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle skutků jejich.
16 Opět pravím: Nikdo mě neměj za nemoudrého, sic jinak i jako nemoudrého mě přijměte, abych také já se trochu pochlubil.
17 Co mluvím v této příčině chlouby, nemluvím podle Pána, nýbrž jako v nemoudrosti.
18 Poněvadž mnozí se chlubí podle těla, i já se pochlubím.
19 Vždyť rádi snášíte nemoudré, sami jsouce moudří;
20 snášíte totiž, jestli vás někdo v porobu vrhá, jestli vás kdo stravuje, jestli vás kdo jímá, jestli kdo (nad vás) se vypíná, jestli vás někdo bije v tvář.
21 Ke svému zahanbeni vyznávám, že (v té věci) byli jsme jaksi slabí. Ale v čem kdo se osměluje (chlubiti), v nemoudrosti pravím, v tom osměluji se (chlubiti) i já.
22 Hebreji-li jsou? Já také. Israelity jsou? Já také. Potomstvem Abrahámovým jsou? Já také.
23 Služebníky Kristovými jsou? Jako nesmyslný pravím: Já více. V prácech (jsem býval) přehojně, ve vězeních přehojně, v ranách nad míru, v nebezpečenství smrti častokrát.
24 Od židů pětkrát jsem dostal čtyřicet ran bez jedné,
25 třikrát jsem byl metlami mrskán, jednou jsem byl kamenován, třikráte jsem se ztroskotal, noc a den byl jsem v hlubokosti mořské,
26 na cestách často, v nebezpečenstvích na řekách, v nebezpečenstvích od lotrů, v nebezpečenstvích od lidí svého národa, v nebezpečenstvích od pohanů, v nebezpečenstvích v městě, v nebezpečenstvích na poušti, v nebezpečenstvích na moři, v nebezpečenstvích mezi nepravými bratry,
27 v práci a námaze, v nočních bděních často, v hladě a žízni, v postech často, v zimě a nahotě.
28 (K tomu přistupuje) mimo jiné denní nával ke mně, péče o všecky církve.
29 Kdo jest sláb, abych já nebyl sláb (také)? Kdo se pohoršuje, abych já nehořel?
30 Mám-li se chlubiti, budu se chlubiti tím, co se vztahuje k mé slabosti.
31 Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, jenž jest veleben na věky, ví, že nelžu.
32 V Damašku etrarcha krále Arety ostříhal města Damašku, aby mě zajal, a oknem jsem byl spuštěn v koši skrze hradbu a tak jsem ušel rukám jeho.