1 Corinthians 7
1 V příčině toho, o čem jste mi psali, jest dobře člověku, aby ženy se nedotýkal.
2 Ale pro uvarování se smilství každý měj manželku svou a každá muže svého.
3 Muž čiň manželce, čím jest jí povinen, a podobně i manželka muži (svému).
4 Manželka nemá moci nad svým tělem, nýbrž muž (její), podobně ani muž nemá moci nad tělem svým, nýbrž manželka (jeho).
5 Nezkracujte se vespolek (v té věci), leč za vzájemného svolení na čas, tak abyste se uprázdnili k modlitbě a byli opět spolu, by vás nepokoušel satan pro vaší nezdrželivost.
6 To však pravím jako povolení a ne jako rozkaz.
7 Neboť přeji si, aby všichni lidé byli jako jsem já; ale každý má od Boha dar vlastní, jeden tak, druhý onak.
8 Pravím však těm, kteří nejsou v manželství, zvláště vdovám: Dobře jest jim, zůstanou-li (tak) jako já.
9 Jestliže však nemají zdrželivosti, vstuptež v manželství; neboť lépe jest v manželství vstoupiti, nežli hořeti.
10 Těm však, kteří jsou v manželství přikazuji, nikoliv já, nýbrž Pán, aby manželka od muže neodcházela.
11 Odejde-li však, zůstaň nevdaná, aneb se smiř s mužem svým; a muž nepropouštěj manželky své.
12 Ostatním pak pravím já, nikoli Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící a ta svoluje bydliti s ním, nepropouštěj jí.
13 A má-li která žena věřící muže nevěřícího, a ten svoluje bydliti s ní, nepropouštěj muže;
14 neboť muž nevěřící posvěcen jest skrze ženu věřící, a žena nevěřící jest posvěcena skrze muže věřícího, sice jinak dítky vaše by byly nečisty; ale jsou čisty.
15 Jestli však nevěřící se odlučuje, ať se odloučí; není zajisté podroben bratr ani sestra v okolnostech takových, nýbrž ku pokoji povolal nás Bůh.
16 Neboť odkud víš ženo, spasíš-li muže? Aneb odkud víš muži, spasíš-li ženu?
17 Jenom každý žij tak, jak každému udělil Pán, každý tak, jak každého povolal Bůh. A tak nařizuji ve všech církvích.
18 Byl povolán někdo již obřezaný? Nedávej si předkožky. V neobřízce jest někdo povolán? Neobřezej se.
19 Obřízka není ničím, a neobřízka není ničím, nýbrž zachováváni přikázáni Božích.
20 Každý zůstávej v tom povolání, ve kterém byl povolán.
21 Byl jsi povolán jako otrok? Nedbej toho, nýbrž spíše užij (toho), i když můžeš nabýti svobody;
22 Neboť otrok povolaný v Pánu je osvobozencem Páně, podobně povolaný svobodník je služebníkem Kristovým.
23 Za cenu velikou jste koupeni; nebuďte otroky lidí.
24 Bratři, každý zůstávej u Boha v tom, v čem byl povolán.
25 V příčině panen však nemám příkazu Páně, ale radu dávám jako takový, jenž jsem došel milosrdenství od Pána, abych byl spolehlivým (rádcem).
26 Myslím tedy, že jest to dobré pro přítomnou potřebu, ano, že jest dobré člověku tak býti.
27 Jsi vázán k manželce? Nehledej rozvazu. Prost jsi manželky? Nehledej manželky.
28 Oženíš-li se však, nezhřešíš, a vdá-li se panna, nezhřeší; avšak útrapy tělesné budou míti lidé takoví; já pak vás šetřím.
29 Pravím však toto: Bratři, čas je krátký; zbývá, aby také ti, kteří mají manželky, byli tak, jakoby jich neměli,
30 a ti, kteří pláčí, jakoby neplakali, a kteří se radují, jakoby se neradovali, a kteří kupují, jakoby v držení nebyli,
31 a kteří užívají toho světa, jakoby neužívali; neboť tvářnost toho světa pomíjí.
32 Přeji si však, abyste byli bez starosti. Kdo není ženat, stará se o věci Páně, kterak by se zalíbil Pánu.
33 Kdo však se oženil, stará se o věci světské, kterak by se zalíbil ženě, a jest rozdělen.
34 A žena nevdaná, totiž panna, myslí na věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem; provdaná však myslí na věci světské, kterak by se zalíbila muži.
35 To pak pravím k vašemu prospěchu nikoliv abych na vás vrhl osidlo, nýbrž abyste počestně a vytrvale sloužili Pánu bez roztržitosti.
36 Domnívá-li se však někdo, že by měl hanbu pro svou pannu, je-li přestárlá, a musí-li tak býti, učiň, co chce; nehřeší, nechť se vezmou.
37 Ale kdo stojí ve svém srdci pevně, nepodléhaje nutnosti, nýbrž maje v moci vůli svou, a to usoudil ve svém srdci, že zachová pannu svou, dobře činí.
38 Atak činí dobře i ten, kdo provdává pannu svou; ale kdo neprovdává ji, činí lépe.
39 Manželka jest vázána (zákonem manželským), pokud jest živ muž její; zemře li muž její, jest svobodna provdati se, za koho chce, jenom v Pánu.
40 Ale blahoslavenějši bude, zůstane-li tak, podle mé rady; myslím však, že i já mám Ducha Božího.