1 Corinthians 4
1 Tak suď každý o nás, jako o služebnících Kristových a správcích tajemství Božích.
2 Tu však se vyžaduje při správcích, aby každý byl shledán věrným.
3 Mně pak pramálo záleží na tom, abych byl souzen od vás neb od soudu lidského, avšak ani sám se nesoudím;
4 neboť ničeho nejsem si vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten však, jenž mě soudí, jest Pán.
5 Proto nesuďte (o ničem) před časem, dokavad nepřijde Pán, jenž nejen osvítí věci skryté v temnosti, nýbrž i na jevo uvede rady srdcí; a tehdy dostane se chvály každému od Boha.
6 Toto jsem, bratří obrátil (podobenstvím) na sebe a na Apolla pro vás, abyste se na nás naučili tomuto (pravidlu): „Nic nad to, co jest psáno,“ byste se nenadýmali pro jiného jeden proti druhému.
7 Neboť kdo tě vyznamenává? A co máš, abys toho nebyl dostal? Jestli však jsi (také) dostal, proč se chlubíš, jakobys nebyl dostal?
8 Již jste nasyceni, již jste zbohatli, bez nás jste došli kralování. A kéž jste došli kralování, abychom i my kralovali s vámi.
9 Neboť myslím, že Bůh nás apoštoly představil jako poslední, jako k smrti určené; vždyť jsme se stali podívanou světu, jak andělům, tak lidem.
10 My jsme pošetilci pro Krista, vy rozumní v Kristu; my slabí, vy však silní; vy slavní, ale my bezectní.
11 Až do té chvíle trpíme hlad a žízeň i nahotu a býváme políčkováni a bez obydlí stálého;
12 a lopotíme se pracujíce rukama svýma; jsouce tupeni žehnáme, jsouce pronásledováni snášíme to,
13 jsouce pomlouváni modlíme se; jako smetí toho světa jsme se stali, povrhelem u všech až dosavad.
14 Nepíši to, abych vás zahanbil, nýbrž napomínám jako milované dítky své.
15 Neboť byť jste měli vychovatelů v Kristu na tisíce, přece nemnoho máte otců. Neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium.
16 Prosím vás tedy, budte následovníky mými (jakož i já jsem Kristovým).
17 Proto vám posílám Timotea, jenž jest můj syn milovaný a věrný v Pánu; ten připomene vám cesty mé, (které jsou) v Kristu Ježíši, jak učím všude v každé církvi.
18 Někteří však se naduli, jakobych k vám neměl přijíti.
19 Ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtíti, a poznám nikoli řeč těch, kteří se naduli, nýbrž moc.
20 Neboť království Boží nespočívá ve slovech, nýbrž v moci.
21 Co chcete? S metlou-li mám přijíti k vám, či-li s láskou a v duchu mírnosti?