1 Corinthians 2
1 Také já, přišed k vám, bratři, přišel jsem zvěstuje vám svědectví Boží nikoli se vznešeností slova neb moudrosti,
2 neboť jsem usoudil, že nevím mezi vámi nic jiného, nežli Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
3 Ano, já jsem byl u vás v slabosti a bázni i ve strachu mnohém,
4 a řeč má i hlásání mé (neděly se) přemlouvacími slovy moudrosti (lidské), nýbrž dokazováním Ducha a moci,
5 aby víra vaše nezakládala se na moudrosti lidské, nýbrž na moci Boží.
6 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale nikoli moudrost světa tohoto, ani knížat tohoto světa, kteří hynou,
7 nýbrž moudrost Boží tajemnou, která byla skryta, kterou Bůh od věčnosti předurčil k naši slávě,
8 které žádný z knížat tohoto světa nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, Pána slávy nebyli by (nikdy) ukřižovali.
9 Ale (tak je tomu) jak jest psáno: „Čeho oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na srdce lidské nevstoupilo, (jest to), co Bůh připravil těm, kteří ho milují.“
10 Nám však zjevil to Bůh skrze Ducha svého; Duch totiž zpytuje všecko, i hlubokosti božské.
11 Neboť kdo z lidí ví, co jest člověka, leč duch člověka, který jest v něm? Tak ani toho, co Boží jest, nepoznal nikdo leč Duch Boží.
12 My však jsme nepřijali ducha tohoto světa, nýbrž Ducha, který jest z Boha, abychom věděli, co nám bylo darováno od Boha.
13 O tom také mluvíme, (ale) nikoli slovy naučenými moudrostí lidskou, nýbrž (slovy) naučenými Duchem (svatým), spojujíce duchovní (formu) s duchovním (obsahem).
14 Ale člověk duševní nepřijímá těch věcí, které jsou Ducha Božího; vždyť mu to jest pošetilostí, ano (on) nemůže jim porozuměti, poněvadž (ty věci) mají se posuzovati duchovně.
15 Člověk duchovní však posuzuje (a oceňuje) všecko, ale sám nebývá posouzen (a oceněn) od nikoho.
16 Neboť „kdo poznal mysl Páně, aby ho poučil?“ My však máme mysl Kristovu.