1 Corinthians 13
1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, lásky však neměl, byl bych jako měd zvučící a jako zvonec znějící.
2 A kdybych měl proroctví a znal všecka tajemství a veškerou vědu, a kdybych měl všecku víru, takže bych hory přenášel, lásky však kdybych neměl, ničím bych nebyl.
3 A kdybych rozdal na pokrmy chudých veškeren statek svůj a vydal své tělo k spálení, lásky však kdybych neměl, nic by mi to neprospělo.
4 Láska jest shovívavá, dobrotivá; láska nezávidí, nechlubí se, nenadýmá se,
5 není ctižádostivá, nehledá svého prospěchu, neroztrpčuje se, nemyslí o zlém,
6 neraduje se z nepravosti, nýbrž raduje se s pravdou;
7 všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všecko přetrpívá.
8 Láska nikdy nepomíjí; budže (jest u koho dar) proroctví, zanikne, aneb (dar) jazyků, přestane, aneb poznání, zanikne.
9 Neboť částečně (jen) poznáváme, částečně prorokujeme;
10 když však přijde to, co jest dokonalé, zanikne to, co jest částečné.
11 Když jsem byl dítkem, mluvil jsem jako dítko, smýšlel jsem jako dítko, soudil jsem jako dítko; když však jsem se stal mužem, odložil jsem, co bylo dětinské.
12 Nyní patříme skrze zrcadlo v záhadě, ale tehdy tváří v tvář; nyní poznávám částečně, ale tehda poznám úplně, jakož i úplně poznán jsem.
13 Nyní však trvají víra, naděje, láska, tyto tři; ale největší z nich jest láska.