1 Corinthians 11
1 Buďte následovníky mými, jako i já jsem Kristovým.
2 Chválím pak vás, bratři, že ve všem na mne pamatujete a zachováváte naučení, jak jsem je vám podal.
3 Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže jest Kristus, hlavou pak ženy muž, hlavou však Kristovou Bůh.
4 Každý muž, který se modlí aneb prorokuje s hlavou přikrytou, ohyzďuje hlavu svou;
5 každá však žena, která se modlí a prorokuje s hlavou nezakrytou, hyzdí hlavu svou; neboť jest to jedno, jakoby se oholila.
6 A nezakrývá-li si žena hlavy, ať se (také) oholí; je-li však ohyzdno ženě stříhati se neb holiti, ať zakrývá si hlavu svou.
7 Muž totiž nemá pokrývati hlavy své, neboť jest obrazem a slávou Boží; žena však jest slávou mužovou.
8 Neboť není muž ze ženy, nýbrž žena z muže;
9 vždyť ani nebyl stvořen muž pro ženu, nýbrž žena pro muže.
10 Proto má žena míti znak moci na hlavě pro anděly.
11 Avšak v Pánu ani muž není bez ženy, ani žena bez muže.
12 Neboť jako jest žena z muže, tak jest i muž skrze ženu, všecko pak z Boha.
13 Posuďte sami u sebe: Sluší se, aby se žena modlila k Bohu nezakryta?
14 A neučí vás i příroda, že jest nectí pro muže, nechá-li si dlouhé vlasy růsti?
15 Má-li však žena dlouhé vlasy, jest jí to okrasou? neboť vlasy jsou jí dány místo závoje.
16 Vidí-li se však někomu příti se, (věz, že) my takového obyčeje nemáme, ani církve Boží.
17 Toto však přikazuje, nechválím, že se scházíte nikoli k lepšímu, nýbrž k horšímu.
18 Předem totiž slyším, že když se scházíte ve shromáždění, bývají mezi vámi roztržky, a z části tomu i věřím;
19 neboť i odštěpenství musí býti mezi vámi, aby se stali zjevni mezi vámi ti, kteří jsou osvědčeni.
20 Když tedy se scházíte na jedno (místo), není to již slavení večeře Páně,
21 neboť každý béře napřed svoji večeři při jídle, a jeden lační, druhý pak jest opilý.
22 Zdaliž nemáte domů k jídlu a pití? Či snad pohrdáte církví Boží a zahanbujete ty, kteří (nic) nemají? Co mám říci vám? Mám vás chváliti? V této věci (vás) nechválím.
23 Neboť já jsem přijal od Pána to, co jsem též podal vám, (totiž) že Pán Ježíš v té noci, ve které byl zrazen, „vzal chléb
24 a učiniv díky, rozlámal jej a řekl: Toto jest tělo mé, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.
25 Taktéž vzal i kalich po jídle a řekl: Tento kalich jest nová úmluva (potvrzená) mou krví; to čiňte kolikrátkoliv (jej) píti budete, na mou památku.“
26 Kdykoli totiž jíte chléb tento a pijete kalich, smrt Páně zvěstujete, dokavad nepřijde.
27 Proto kdo bude jísti chléb tento aneb píti kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
28 Zkusiž však každý sám sebe a tak z toho chleba jez a z kalicha pij;
29 neboť kdo jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, poněvadž nerozeznává těla Páně.
30 Proto jest mezi vámi mnoho nemocných a slabých, a mnozí zesnuli.
31 Kdybychom sami sebe posuzovali, nebyli bychom souzeni,
32 jsouce však souzeni, od Pána jsme trestáni, abychom s tím světem nebyli zavrženi.
33 Proto, bratří mojí, když se scházíte k jedení, čekejte jedni na druhé.
34 Má-li hlad někdo, jez doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci uspořádám, jakmile přijdu.