Song of Solomon 6
1 Jeruzalémské dívky: Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se odebral tvůj milý? Kde ho máme hledat?
2 Dívka: Můj milý odešel do své zahrady. Šel k záhonům balzámu. Tam v zahradách pase a trhá lilie.
3 Já patřím svému milému a můj milý patří mně. On pase svá stáda v liliích.
4 Milenec: Jak jsi krásná, moje milovaná, jsi krásná jako bájná země Tirza, jsi půvabná jako Jeruzalém. Jsi silná a hrozná jako armáda, která pod prapory vyšla do boje.
5 Nedívej se na mne, vždyť tvé oči mne už přemohly! Tvé vlasy splývají kolem tvé tváře jako stáda koziček, které skotačí na gileádských horách.
6 Tvé zuby jsou bílé jako ovce před stříží, když právě vyšly z koupele. každá z nich dvojčata porodí, žádná z nich není neplodná.
7 Tvoje skráně - to jsou granátová jablka, rozpuklá a skrytá závojem.
8 I když tu je šedesát královen, a vedle nich osmdesát družek a bez počtu mladých dívek,
9 ty jsi má jediná, holubičko moje, jediná dcera své matky, která tě zrodila a která tě miluje. Jeruzalémské ženy tě spatřily a vzdaly ti poctu. Dokonce i královny a družky tě chválily.
10 "Kdo to je?" ptaly se. Je podobná Jitřence, je krásná jako Luna. Je jasnější nad slunce a hrozná jako armáda, která pod prapory vyšla do boje!
11 Sestoupil jsem do ořechového sadu, chtěl jsem se podívat na květy v údolí. Chtěl jsem se podívat, jestli už réva pučí a jestli raší granátové stromy.
12 A znenadání - ani nevím jak - jsem se ocitl v Amínádíbových vozech.