1Naději skládám v tebe, Pane, a věřím, že mne nezklameš.
2Ty pravdu znáš, ty vysvoboď mne a vyslyš, buď mi záchranou.
3Bezpečí dej mi, skalní skrýši, kam stále bych moh přicházet. Ty přece tolikrát jsi uschoval mne u sebe jako v pevnosti.
4Jdou po mně, Pane, bezbožníci, jsou plní falše, násilí.
5Naděje má jsi ty, Hospodine, od mládí čekám na tebe.
6Dal jsi mi život, péči matky, za všecko to ti děkuji.
7S údivem poznávají mnozí, jak mocně se mne zastáváš.
8Hlasitě proto Boha chválím, den chválou začnu, ukončím.
9Neodmítej mne v době stáří, sil ubývá, teď při mně stůj.
10Nepřátel smečka už se sbíhá, jen na svou chvíli číhají,
11říkají: „Bůh ho neochrání, pusťte se za ním, je teď sám!“
12Buď blízko, Bože, nevzdaluj se, na pomoc rychle přispěchej!
13Zahanbi ty, co na mne líčí, ať do vlastních pastí chytí se.
14Na tebe čekám vytrvale a chválit nepřestanu tě.
15Správně vše soudíš, to jsem poznal, tvou lásku popsat nestačím.
16Tvou nesmírnou moc chci připomínat, tvou spravedlnost - a jenom ji.
17Učím se znát tě již od mládí, o divech tvých rád vyprávím.
18Ve stáří, když jsem zešedivěl, Bože můj, neopouštěj mne. Popřej mi času, abych mladým tvou pomoc a tvou velkou sílu já mohl slovy dosvědčit.
19Spravedlnost tvá nekonečná, dosahuje až k výšinám; kdo se ti, Bože, vyrovná?
20Ano, i těžkost dopouštěl jsi, vedls mne tmavým údolím, však život jsi mně zachoval, a z hrobu jsi mne přivedl.
21Tak znovu důstojnost mně vracíš a vždycky znovu potěšíš.
22Ladím si harfu ke tvé chvále, a chystám nové žalmy chval, tvou věrnost, Pane, vyzpívám.
23Radostnou písní oslavím tě, že duši mou jsi vykoupil.
24Jsi spravedlivý, o tom zpívám, den za dnem zvučí píseň má. Ti, kdo mně chystali zlé věci, ztichnou, hanbou se propadnou.