1(David žaluje Bohu, když ho slovy napadl Benjaminec Chusi)
2Pane Bože můj, ty jsi má naděje, ty vysvoboď mne od mých nepřátel,
3vyrvi mne spárům hladového lva, on roztrhá mne, když hned nezasáhneš.
4Jestliže jsem se, Pane, provinil, a nalézáš-li u mne hřích,
5jestli jsem tomu ublížil, kdo se mnou dobře vycházel, a naopak jsem šetřil protivníka,
6pak zasloužím si toho nepřítele, který můj ohrožuje život a vláčí moji pověst blátem, špínou.
7Ty Pane, pozvedni svůj hněv, stůj proti vzteku všech mých nepřátel, staň se mým obhájcem na soudu, kterýs předpověděl.
8Ty svoláš přece velké přelíčení, zavoláš k němu všechny národy,
9zveš celé lidstvo před svůj tribunál. Přihlédni, Soudce, že jsem usiloval jednat, jak kážeš, zcela upřímně!
10Už překaz, prosím, zlobu bezbožníků, zastaň se těch, kdo žijí pravdivě. Jsi spravedlivý Bůh a vidíš nás skrz naskrz.
11Vím, ochráníš mne, ceníš upřímnost.
12Ty soudíš podle pravdy každou faleš.
13Kdo neustoupí, pozná tvoji sílu, již brousíš meč a napjal jsi svůj luk,
14přichází smrt a střely tvoje vzlétly.
15Kdo rozsel zlo, teď sklízí pelyněk,
16kdo kopal jámu, sám teď do ní spad,
17kdo líčil pasti, na hlavu mu spadly a hříchy jeho dohonily ho.
18Chválím tě, Bože, za tvou spravedlnost a žalmy zpívám tobě, nejvyšší!