Psalms 7
1 (David žaluje Bohu, když ho slovy napadl Benjaminec Chusi)
2 Pane Bože můj, ty jsi má naděje, ty vysvoboď mne od mých nepřátel,
3 vyrvi mne spárům hladového lva, on roztrhá mne, když hned nezasáhneš.
4 Jestliže jsem se, Pane, provinil, a nalézáš-li u mne hřích,
5 jestli jsem tomu ublížil, kdo se mnou dobře vycházel, a naopak jsem šetřil protivníka,
6 pak zasloužím si toho nepřítele, který můj ohrožuje život a vláčí moji pověst blátem, špínou.
7 Ty Pane, pozvedni svůj hněv, stůj proti vzteku všech mých nepřátel, staň se mým obhájcem na soudu, kterýs předpověděl.
8 Ty svoláš přece velké přelíčení, zavoláš k němu všechny národy,
9 zveš celé lidstvo před svůj tribunál. Přihlédni, Soudce, že jsem usiloval jednat, jak kážeš, zcela upřímně!
10 Už překaz, prosím, zlobu bezbožníků, zastaň se těch, kdo žijí pravdivě. Jsi spravedlivý Bůh a vidíš nás skrz naskrz.
11 Vím, ochráníš mne, ceníš upřímnost.
12 Ty soudíš podle pravdy každou faleš.
13 Kdo neustoupí, pozná tvoji sílu, již brousíš meč a napjal jsi svůj luk,
14 přichází smrt a střely tvoje vzlétly.
15 Kdo rozsel zlo, teď sklízí pelyněk,
16 kdo kopal jámu, sám teď do ní spad,
17 kdo líčil pasti, na hlavu mu spadly a hříchy jeho dohonily ho.
18 Chválím tě, Bože, za tvou spravedlnost a žalmy zpívám tobě, nejvyšší!