Psalms 62
1 (Davidův žalm pro sólový zpěv a chrámový sbor).
2 Jen v Bohu se utiší duše má, od něho je má spása.
3 On sám je má skála, má záchrana, můj nedobytný hrad, nic mne nezdolá.
4 Jak dlouho budete vymýšlet zlo proti člověku? Vyhrožujete, že ho zabijete, a zatím jste sami jako nachýlená zeď s podkopanými základy.
5 Přesto se domlouváte, jak svrhnout krále. Jste samá přetvářka, ústy lichotíte, ale v srdci jste plní nenávisti.
6 Před Bohem se upokoj má duše, v něm je tvá naděje.
7 Jistěže on je má skála a spása, můj nedobytný hrad, nic mne nezdolá.
8 V Bohu je má spása i důstojnost, on je má pevná skála, moje skrýše.
9 Lidé, v každý čas doufejte v Boha, vypovězte mu vše, co vás tíží, jen on sám je naše útočiště.
10 Člověk je jen jako vánek, jeho urozenost jenom zdání. Rád nabývá na důležitosti, obyčejný i mocný, ale dohromady jsou jen závan větru.
11 Nechtějte se vyšvihnout na úkor druhých, nedomnívejte se, že okrádáním bližních něco získáte. A i kdyby vám přibývalo majetku, neupněte k němu své srdce.
12 Bůh jednou promluví, ale jako bych to dvakrát slyšel: že Bohu patří všechna moc,
13 že on jediný je milosrdný a že odplatí každému podle jeho skutků.