1(Davidův žalm pro sólový zpěv a chrámový sbor).
2Jen v Bohu se utiší duše má, od něho je má spása.
3On sám je má skála, má záchrana, můj nedobytný hrad, nic mne nezdolá.
4Jak dlouho budete vymýšlet zlo proti člověku? Vyhrožujete, že ho zabijete, a zatím jste sami jako nachýlená zeď s podkopanými základy.
5Přesto se domlouváte, jak svrhnout krále. Jste samá přetvářka, ústy lichotíte, ale v srdci jste plní nenávisti.
6Před Bohem se upokoj má duše, v něm je tvá naděje.
7Jistěže on je má skála a spása, můj nedobytný hrad, nic mne nezdolá.
8V Bohu je má spása i důstojnost, on je má pevná skála, moje skrýše.
9Lidé, v každý čas doufejte v Boha, vypovězte mu vše, co vás tíží, jen on sám je naše útočiště.
10Člověk je jen jako vánek, jeho urozenost jenom zdání. Rád nabývá na důležitosti, obyčejný i mocný, ale dohromady jsou jen závan větru.
11Nechtějte se vyšvihnout na úkor druhých, nedomnívejte se, že okrádáním bližních něco získáte. A i kdyby vám přibývalo majetku, neupněte k němu své srdce.
12Bůh jednou promluví, ale jako bych to dvakrát slyšel: že Bohu patří všechna moc,
13že on jediný je milosrdný a že odplatí každému podle jeho skutků.