1(Davidova píseň) Bůh je moje světlo i má záchrana, proč bych se měl kohokoli bát? Bůh je moje síla, strachy odkládám.
2Nepřátelé na mne slétli se jak dravci, pohltit mě chtěli moji protivníci, navzájem však oni pobili se spolu.
3Staví znovu stany, útočnický tábor, srdce moje ale nebude se chvět, vyhrožují válkou, já však důvěřuji, že mě Bůh můj znovu ochrání.
4Na jediné věci záleží mně stále: Chci být blízko Bohu po celý svůj život, prožít jeho vlídnost, zkoumat jeho vůli.
5U něho mám úkryt, až mně bude nejhůř, jeho příbytek je pevný na skále.
6Vyzdvihne mne jako na věž svého hradu, dá mně vidět všecky moje nepřátele, kteří obklíčili mne již dokola. Tam ho budu slavit, budu obětovat, zazpívám mu svoje nové žalmy chval.
7Slyš mne Hospodine, naléhavě volám, naslouchej mým prosbám, odpovídej mi!
8Přemýšlím o tobě, že nám stále říkáš: Pojďte ke mně blíže, následujte mne! Tak jsme tady, Pane, přicházíme k tobě.
9Neskrývej mi tvář svou, neodmítej v hněvu, nepropouštěj svého služebníka nyní, pomáhej mi znovu, Bože, zachraňuj.
10Rodiče už nemám, otce ani matku, Hospodin mne s láskou k sobě přivine.
11Trpělivě uč mne, kudy choditi mám, přímým směrem proveď houfem nepřátel.
12Nevydej mne, prosím, té prolhané chásce, chtějí mne jen zničit, krutě obelstít.
13Jenom víra v tebe, v tvoji dobrotivost, při životě drží, dává naději.
14Zkus to také s Bohem, vyhlížej jen k němu, rozhodni se pro něj, on tě posilní, vyhlížej ho stále, dá ti naději.