1(Davidův žalm pro sólového zpěváka) Bože, ty mne znáš a stále zkoumáš,
2víš, zda sedím, nebo právě vstávám, předem je ti jasné, co chci dělat.
3Odpočinek můj i moje práce, všecky moje cesty jsou ti známy.
4Ještě nemám slovo na jazyku, ty jsi je už, Hospodine, slyšel.
5Minulost mou i dny, které přijdou, přikrýváš svou láskyplnou dlaní.
6Nad mé chápání jsou tyto věci, tvoje divy nikdy nepochopím.
7Jak bych unikl tvé pozornosti, jak bych mohl utéct tvému zraku?
8Když vylétnu vzhůru, tam tě potkám, v žádné propasti se neukryji.
9Na paprscích slunce kdybych letěl na břeh vzdáleného oceánu,
10tvoje ruka bude stále se mnou, tvoje pravice mne bude držet.
11Kdybych se chtěl schovat třeba ve tmě, pro tebe se noc promění v světlo,
12žádná temnota mne neukryje, tobě noc je jasná, tma je světlá.
13Ty jsi vytvořil mou každou částku, v těle matky tělo mé jsi utkal.
14Chválu vzdávám ti za tvoje činy, každý probouzí můj údiv, úctu. Podivuhodně jsi vytvořil mne, vím to, nepřestanu nad tím žasnout.
15Ty znáš každou kůstku mého těla, skrytě jsi mne tvořil v hloubi země.
16Od zárodku měls mne před očima, jaký budu měl jsi ve svém plánu, všecky dny, jež měl jsem někdy prožít dávno před tím, než ten první nastal.
17Myšlenky tvé, Bože, obdivuji, přitom jich je nesčíslný počet,
18víc než na poušti je zrnek písku. Sotva procitnu, na tebe myslím.
19Kéž bych jen měl pokoj od bezbožných, kéž by odtáhli ti vražedníci!
20Hájí svoje pletichy tvým jménem, zneužívají je nepřátelé.
21Nemám nenávidět ty, kdo mají tebe v nenávisti, Hospodine? Odporní jsou mi, kdo proti tobě ve vzpouře a zlobě povstávají.
22Z hloubi duše já je nenávidím, nepřátelé tvoji jsou též moji.
23Bože, zkoumej mne i moje srdce, poznej moje myšlenky i neklid,
24pokud jednám jinak, než si přeješ, zastav mne a veď mne do věčnosti!