Psalms 119
1 Dobře je těm lidem, co usilují poslušně chodívat po cestách žití, kterým nás učí jen tvůj, Bože, Zákon.
2 Dobře je těm, kteří slova tvá plní, tvou svatou vůli vždy snaží se poznat celým ji hledají srdcem.
3 Vyhýbají se všem špatnostem světa, drží se stále a věrně cest Božích.
4 Ty, Pane, vydal jsi zákony svoje, abychom věrně je poslouchali.
5 Kéž cesta celého života mého směřuje jasně a drží se pevně zábradlí Zákona tvého.
6 Nedělám vůbec nic pošetilého, když všecky příkazy tvé, Pane Bože, na mysli mám v každé chvíli.
7 Z celého srdce tě, Pane můj, chválím, že se smím učit a rozeznávat spravedlivé tvoje soudy.
8 Dodržovat chci tvá nařízení, jenom mě, prosím tě, neopouštěj!
9 Jak chlapec uchrání čistou si duši? Jenom tím, že se vždy říditi bude radami Božího slova.
10 Celým svým nitrem chci poznat tvou vůli, nedej mně daleko zabloudit, Pane!
11 Co říkáš, do srdce, do mysli skládám, abych snad nehřešil proti tobě.
12 Jak jsem ti vděčný, můj Hospodine, že mne svým příkazům vyučuješ.
13 Já budu učit zas ostatní lidi, soudy tvé předám jim spravedlivé.
14 Svědectví tvoje jsou radostí mojí, těší mě víc nežli majetek můj.
15 Přemýšlím nad každým ustanovením, tvé cesty nepouštím ze zřetele.
16 Příkazy tvé těší v každé mne chvíli, na slova tvá myslím stále.
17 Zastávej se svého služebníka, chtěl bych žít tak, jak si, Pane můj přeješ.
18 Dej, abych viděl a rozuměl dobře, Zákon tvůj dosud že působí divy.
19 Jsem jenom na chvíli na této zemi, neskrývej přede mnou svou svatou vůli.
20 Má duše dychtivě hledá tvé rady pro každý okamžik života mého.
21 Zpupné jsi potrestal a přísně soudíš ty, kdo své bludy nad příkaz tvůj staví.
22 Potupy zbav mne i ponižování, posměchu, slova že tvá zachovávám.
23 Přesto, že vládcové na mne se radí, já hledám moudrost jen v Zákonu Božím.
24 Svědectví tvoje mne potěší znovu, radost v nich najdu i převzácnou radu.
25 Jsem prach a duše má k prachu se lepí, dej, abych mohl žít tak, jak si přeješ!
26 O cestách svých jsem já vyprávěl tobě, odpověděl jsi mi; uč mne i dále.
27 Dej, abych rozuměl cestám tvé moci, přemýšlet chci o tvých zázračných činech.
28 Když je mi smutno a duše má pláče, potěš mě svým slovem, pozdvihni mne.
29 Na lživou cestu mi nedávaj sejít, Zákon i milost svou daruj mi zas.
30 Cestu tvé pravdy chci věrně si volit, úsudky tvé mít vždy před očima.
31 Přilnul jsem ke slovu tvému, tak nedej, abych byl zahanben před lidmi, Pane!
32 Rozběhl jsem se po cestě tvé pravdy, mé srdce jako pták svobodně letí.
33 Cestu své vůle mně ukazuj, Pane, chci se jí držet a zachovat všecko.
34 Dej, abych rozuměl Zákonu tvému, abych ho poslouchal celičkým srdcem.
35 Cestou svých příkazů ty veď mne stále, oblíbil jsem si ji nad všecky jiné.
36 Ke slovům svým moji přitahuj mysl, odnauč počítat, kolik co nese,
37 nechci už sledovat vidiny klamné, potěší mne jenom cíle tvé cesty.
38 Sloužím ti, smlouvu svou znovu mi potvrď, úcta má tobě jen, Pane můj, patří.
39 Nenech mne potupit, toho se bojím, tvé soudy přece jsou dobrotivé.
40 Toužím znát všechny tvé přikazy, Bože, prožít svůj život, tak jak si to přeješ.
41 Obklopen být chci tvým milosrdenstvím, slíbils mně spásu, tak dej mi ji, Pane,
42 Naději v Bohu mám, odpovím tomu, komu je směšná má důvěra v tebe.
43 Pomoz mi říkat vždy věrně tvou pravdu, věřím, že budeš mít poslední slovo.
44 Zákona tvého vždy budu se držet po celý život, za všech okolností.
45 Svobodu pravou mně dává tvůj Zákon, beru ho vážně a nebývám svázán.
46 O tom, co učíš mě, bez zahanbení hovořit mohu i před panovníky.
47 Radost mám stále ze tvých přikázání, opravdu jsem si je zamiloval.
48 Jako bych rukama hladil je s láskou, slova tvá znovu když běží mou myslí.
49 Vzpomeň si, Pane, že dal jsi mi slovo, probudilo ve mně očekávání.
50 Útěchou v tísni a životem novým jsou pro mne slova tvá, Hospodine.
51 Zpupní a pyšní se mně posmívají, Zákona tvého však nevzdám se nikdy.
52 Vzpomínám, kolikrát osvědčilo se tvé slovo dřív, a teď těší mne zas.
53 Zuří a vzteká se nepřítel Boží, opustil Zákon, chce vzít ho i mně.
54 Nařízení tvoje zní však jak písně, domů jež volají po strasti cest.
55 Zvučí i do noci pokojné, tiché, na lůžku Zákon si připomínám.
56 Vím, co mám za úkol: Poslouchat tebe, přikázání tvoje zachovávat.
57 Údělem mým jsi ty, Pane, můj Bože, slovo tvé stále chci dodržovat.
58 Přesto tě prosím, buď shovívavý, smiluj se tak, jak jsi zaslíbil nám.
59 Promýšlím cesty své, kroky své řídím, podle tvých znamení, ke tvému cíli.
60 Nechci se zdržovat, odkládat nechci poslušnost příkazů Hospodina.
61 Zlí lidé kladou mi na cesty léčky, Zákon tvůj z každé mne vysvobodí.
62 V půlnoci vstávám a vzdávám ti díky, ke mně že vždycky jsi spravedlivý.
63 Přítelem lidí jsem těch, kteří s úctou ustanovení tvá dodržují.
64 Země je plná tvých laskavých činů, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
65 Prokazuješ ke mně dobrotu svoji, tak, jak jsi zaslíbil, Hospodine.
66 Posoudit správně a dobře pak jednat učíš mne, já ti v tom důvěřuji.
67 Býval jsem pyšný a pošetilý, dnes tvoje pokyny dodržuji.
68 Dobrý jsi, dobrotu prokazuješ, jednat chci podle tvých přikázání.
69 Bezbožní lidé mne pomlouvají, já držím Zákon tvůj bez výjimky.
70 Bezcitné je jejich ztučnělé srdce, mně však je Zákon tvůj potěšením.
71 Trápení bylo mi nakonec k dobru, naučil jsem se v něm poslušnosti.
72 Dražší než zlato a stříbro je pro mne řeč tvoje, které mne vyučuješ.
73 Ruce tvé stvořily, sformovaly mne, přidej mi rozumnou podřízenost.
74 Kdo Boha má v úctě, ten dívá se na mne, raduje se z mojí poslušnosti.
75 Uznávám, Pane, že spravedlivé jsou soudy tvé, po právu káznily mne.
76 Kéž se teď projeví tvé smilování, potěšení, které zaslíbil jsi.
77 Milosrdenství tvé život mi vrátí, znovu se potěším Zákonem tvým.
78 Zahanbi pyšné, ty, kteří mně křivdí, já o tvých příkazech rozvažuji.
79 Obklop mne těmi, kdo mají tě v úctě a tvoje svědectví vyznávají.
80 Upřímným srdcem chci poslouchat, Bože, příkazy tvoje a nekolísat.
81 Po spasení tvém zde vyhlížím, Pane, tvé slovo laskavé očekávám.
82 Dívám se stále a zrak mi už slábne, ozvi se, potěš mne svým novým slovem!
83 Vyprahlý jsem jako měch nad ohništěm, slovo tvé však ve mně nevysýchá.
84 Kolikpak dnů ještě zbývá mi, Bože? Nad nepřáteli kdy vykonáš soud?
85 Nadutí lidé mně chystají pasti, tvůj Zákon to přece zakazuje.
86 Příkazy tvoje jsou spravedlivé, neprávem honí mne, vysvoboď mne!
87 Bezmála už se mnou skoncovali, já však jsem cesty tvé neopustil.
88 Láska tvá život mi zachová jistě, abych dál poslouchal příkazy tvé.
89 Zakotvil na nebi slova svá Pán, na věky trvají, nemění se.
90 Věrnost tvá přechází z rodu na rod, tak jako zemi nám udržuješ.
91 Podle tvých příkazů stvoření trvá, až podnes všecko tě respektuje.
92 Kdybych se netěšil z tvých svatých řádů, dlouho bych ve zmatku nemohl žít.
93 Proto tvé příkazy opustit nechci, udržují mne i při životě.
94 Tvůj jsem a jen ty mne zachováváš, na tvá se pravidla dotazuji.
95 Zahubit chtějí mne bezbožní lidé, chci vědět kudy mně otvíráš cestu.
96 Ke konci všecko tu na světě spěje, jenom tvé slovo je nekonečné.
97 Jak jsem si Zákon tvůj zamiloval! Každý den přemýšlím o něm.
98 Dáváš mi moudrost, již nepřítel nemá, proto si tě stále připomínám.
99 Poznal jsem více než mí učitelé, myšlení mé plní myšlenky Boží.
100 Rozumu nabyl jsem více než starci, to všecko díky jen Zákonu tvému.
101 Před každou zlou stezkou uchránil jsi mne, držím se zábradlí Božího slova.
102 Pokyny stále tvé sleduji věrně, cestu mi zřetelně vyznačují.
103 Slova tvá jsou jako lahodný pokrm, jako med sladká jsou pro ústa má.
104 Rozumnost dává mi vše, co ty radíš, cestičky klamu já nenávidím.
105 Slovo tvé na cestě nocí mně svítí jak lampa, vidím v něm, kudy se dát.
106 Slíbil jsem poslušnost, také to splním, držím se pravdy tvých přikázání.
107 Trápení prožil jsem nad svoje síly, obnov můj život svým laskavým slovem.
108 Kéž se ti líbí, co o tobě zpívám, kéž vždycky právům tvým porozumím.
109 Znovu a znovu dám život svůj v sázku, ale tvůj Zákon chci dodržovat.
110 Bezbožní pasti své líčili na mne, přesto mne s cesty tvé nezahnali.
111 Svědectví tvá jsou mé dědictví věčné, těším se na ně a v srdci mám radost.
112 Rozhodl jsem se, že budu vždy plnit, Pane, tvé příkazy do důsledků.
113 Nemám rád lidi „kam vítr, tam plášť“, miluji, Pane, tvá přikázání.
114 Ty, Bože, jsi pro mne bezpečnou skrýší, tvé slovo jako štít ochrání mne.
115 Odstupte ode mne pachatelé zlého! U mne vždy platí jen zákony Boží.
116 Podpírej mne, Pane, tak, jak jsi slíbil, naději na život mám jenom s tebou.
117 Staň se mou oporou a budu spasen, zachrání mne tvoje nařízení.
118 Zavrhneš všecky, kdo zavrhli Zákon, kráčejí cestami bludu a klamu.
119 Bezbožník bude jen struskou v tvé peci, ryzí kov: láska k tvým přikázáním.
120 Přesto se chvěji a děsím tvých soudů, ze strachu mého ty vysvoboď mne.
121 Snažím se být k lidem spravedlivý, nevydej mne moci bezohledné.
122 Zastávej, Pane, mne, ochraňuj dobro, aby mně nadutí neporoučeli.
123 Vyhlížím tvou pomoc, zrak mi už slábne, čekám, že řekneš mi: Zbaven jsi viny.
124 Laskavě nakládej se mnou, svým sluhou, vysvětli jasně, co nařizuješ.
125 Sloužit chci, přidej mně rozum a moudrost poznávat vůli tvou, pokyny tvé.
126 Zasáhni, Pane náš, čas k tomu dozrál, Zákon tvůj mnozí dnes porušují.
127 Cením si Zákona víc nežli zlata, víc než ten drahý kov nejryzejší.
128 Všecky tvé rozkazy správně chci plnit, klamavé cestičky nenávidím.
129 Divím se moudrosti učení tvého, proto je upřímně zachovávám.
130 Kam vniknou slova tvá, tam svítí světlo, prostí tak nabudou rozumnosti.
131 Chci mít tvá slova, až otvírám ústa bezděky, jako bych polykal je.
132 Smiluj se nade mnou, pohlédni na mne, patřím k těm, kdo mají v lásce tvé jméno.
133 Upevni kroky mé tím, co jsi řekl, dej, ať mne ničemnost neovládne.
134 Vykup mne z útlaku násilných lidí, rozkazy tvé, to je jistota má.
135 Usměj se na mne, vždyť věrně ti sloužím, chci tvoje příkazy bezpečně znát.
136 Rozplakal jsem se, že tolik je lidí, kteří tvé zákony odmítají.
137 Ty, Pane Bože, jsi spravedlivý, nestranně všecko sám posuzuješ.
138 Přikázal jsi, aby pravdivě bylo každé tvé svědectví zaznačeno.
139 Proto se hněvám, že mí protivníci, jako by slova tvá neslyšeli.
140 Tak jako ryzí kov, protříbený, znějí tvé příkazy, miluji je.
141 Jsem malý člověk, jsem opomíjený, avšak tvá slova mám v patrnosti.
142 Spravedlnost tvoje na věky platí, pravda tvá nikdy se nepromění.
143 Těžkosti, úzkosti dolehly na mne, v slově tvém našel jsem potěšení.
144 Správnost tvých svědectví potrvá věčně, toto jsem poznal, a tak mohu žít.
145 Z celého srdce já k tobě se modlím, vyslyš mne, sílu dej k poslušnosti.
146 Volám o záchranu, vysvoboď, Pane, ať vždycky vedou mne svědectví tvá.
147 Ještě než svítá, už pomoc tvou hledám, dychtivě slovo tvé očekávám.
148 Vzhůru jsem dříve, než budí mne hlídka, přemýšlím o tom, co říkáš mi dnes.
149 Vyslyš mne laskavě, Pane můj, Bože, probuď mne k životu, přidej mi den.
150 Blíží se ti, kteří plánují špatnost, Zákon tvůj pustili ze zřetele.
151 Blíž nežli oni jsi u mne ty, Pane, pravdivá jsou tvoje přikázání.
152 Dávno vím o každém, Bože, tvém slovu, že jsi ho postavil na věčný základ.
153 Pohleď, jsem v trápení, vysvobozuj mne, Zákon tvůj stále mám před očima.
154 Zastaň se, ochraň mne před tím, kdo soudí, život můj zachovej, vždyť jsi to slíbil.
155 Bezbožní nestojí o spásu tvoji, neptají se po tvých nařízeních.
156 Nesmírné, Pane, je tvé slitování, vzpomeň si na mne a daruj mi život!
157 Mnoho je těch, kdo mne pronásledují, soužení od tebe nevzdálí mne.
158 Nepěkný pohled je na ty, kdo žijí ve vzpouře proti tvým přikázáním.
159 Já jsem si Zákon tvůj oblíbil, Pane, laskavě život mi zachovávej.
160 Slova tvá především hlásají pravdu, každý tvůj úsudek na věky je.
161 Mocní mne bez příčin pronásledují, já však mám úctu jen před slovem tvým.
162 Radost mám, slovo když pochopím tvoje, jak lovec, který má bohatý lov.
163 Lež a klam nenávidím já z té duše, miluji pravdu tvých závazných slov.
164 Sedmkrát za den tvé chválívám slovo, soudy tvé vždycky jsou spravedlivé.
165 Láska k tvým příkazům dá lidem pokoj, na cestě své potom neklopýtnou.
166 S nadějí vyhlížím spasení tvoje, Pane, tvé pokyny vykonávám.
167 Mám v duši hluboko svědectví tvoje, velice jsem si je zamiloval.
168 Držím se slov tvých i přikázání, před tebou jsou moje životní cesty.
169 Kéž slyšíš nářek můj zřetelně, Pane, dej, abych slovům tvým porozuměl.
170 Pokorná prosba má kéž dojde k tobě, tak, jak jsi slíbil mi, vysvoboď mne.
171 Radostný chvalozpěv zazní mi ze rtů, když mně dáš chápat, co přikazuješ.
172 Tvá slova proměním v oslavnou píseň, všecky tvé příkazy spravedlivé.
173 Na pomoc podej mi, Pane, svou ruku, chci plnit jenom tvá přikázání.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
175 Chtěl bych žít, Pane, a vždycky tě chválit, Zákon tvůj všude mne podepírej.
176 Bloudím jak ovečka ztracená v poušti, hledej mne, služebník chci zůstat tvůj, jenž na tvé příkazy nezapomněl!